Krajem jihomoravských rybníků.

Karel Vyhlídal.

Miluje Tvé žárné pláně, sličný jihu Moravy! Petr Bezruč.

Má-li sever Moravy největší horské velikány, má-li východ a západ její největší plochy lesů, má slunný jih největší vodní hladiny, totiž lednické rybníky.

A přece tento krásný a zajímavý kraj, kde oko každého přítele přírody upoutají nejen lesklé hladiny vodní, vroubené cizokrajnými stromy a keři, zasazenými v zelený trávník pobřežních lučin, ale i četné malebné lovčí zámečky, zrcadlící se v klidných hladinách vod, jest celkem málo navštěvován našimi turisty a veřejnost nevěnuje mu dosud toho porozumění a podpory, jak by přivtělené území zasluhovalo. Perlu jižní Moravy - Lednici se světoznámým parkem a přepychově zařízeným zámkem - navštíví každoročně tisíce výletníků, na prohlídku širšího okolí se jim však buď nedostává času, nebo z neznalosti jej opomíjejí. Veřejnost česká by však neměla zapomínati, že kraj tento obklíčen jest se tří stran okolím německým (Valtice, Úvaly, Sedlec, Mikulov, Pulgáry, Nýdek a Lednice) a že byl před převratem vůbec vyloučen z českého národního života, jelikož patřil k Dol. Rakousům. Proto by měl býti českými výletníky hojně vyhledáván, aby byl uvědomělým vystupováním národnostně posilován a k ČSR pevněji připoután.

Ze zastávky Valtice - město vykročíme po stinné aleji vysázené již r.1715-1717 k severu a za valtickým hřbitovem odbočivše na levo, přijdeme do Hlohovec. Tato slovácká obec, farním, poštovním a zdravotním obvodem do Valtic příslušná, měla před převratem německé úřadování, německou pětitřídní školu obecnou, jakož i něm. mateřskou školku vydržovanou zemským výborem dolnorakouským. Nyní je vše české.

Širší české veřejnosti byla osada tato úplně neznámá, neboť leží stranou od silnice z Valtic do Lednice. Teprve po převratě zvěděla veřejnost o Hlohovci ze zpráv novinářských, když 27.3.1919 se strhla na hranicích Valtic a Hlohovce přestřelka rakouské domoobrany s čs. strážemi (v Hlohovci byla jedna setnina voj. posádky až do připojení Valtic), při níž našemu vojínu, na stráži stojícímu, prostřeleny byly obě nohy a střely z rakouských kulometů zasypávali obec zdejší jako krupobití.

Svérázné obyvatelstvo charvatského původu, nyní však již poslováčtělé, zachovalo si dosud národní kroj a zvyky.

V dějinách je po prvé Hlohovec jmenován r.1570 ve smlouvě o dělení panství mezi Jiřím Hartmanem II. z Liecht. a jeho bratry, kdy obdržel tento sidliště liechtenštejnské Valtice, Úvaly, Charv., N. Ves, Poštornou a Hlohovec - tedy celé nynější Valticko.

Když pak kníže Jan z Liechtenštejna za válek napoleonských kraje rybníků dal vysázeti skupinami stromů a břehy rybníků okrášliti loveckými zámečky, dostalo se i Hlohovci značné ozdoby v podobě “Pohraničního zámku”. Jest to masivní stavba na záp. kraji rybníka Hlohoveckého, jejiž jedna polovice postavena na rakouské, druhá na moravské straně. Tehdy procházela totiž hranice zemská středem rybníků; přivtělením Valticka k ČSR posunuta byla však až daleko na jih za Valtice.

Zámek “Na rozhraní” vystavěn byl r.1827 na pilotách a roštech, neboť tehdy hladina rybníka sahala až k němu. Cenná tato památka slohu renesančního a nádherným sálem uprostřed a 2 menšími po stranách má dále 2 výklenky, pod nimiž lze spatřiti 2 velrybí čelisti, které kdysi tvořily gotický vchod k holandskému rybářskému domku v parku lednickém. S balkonu prostředního sálu, kde si povšimneme i drahocenné mramorové vásy, jest nádherný rozhled na lesknoucí se hladiny vod tří rybníků: Hlohoveckého, Prostředního a Mlýnského, které byly původně rybníkem jedním ve výměře 261 ha 50 a. Postavením silnice z Valtic do Lednice rozdělen byl rybník na dva, později pak zřízením dráhy z Břeclavě do Lednice na tři.

Po již. břehu rybníka libým chládkem po přechodu aleje lednické dojdeme ke “Třem gráciím”, obecně zvaným “cirkus”, kterýžto lovecký zámek se nám náhle po pravé straně ze syté zeleně stromů vynoří. Stavbu jeho provedl r.1828 stavitel Engel; tvoří polokruh, spočívající na 12 jonských sloupech, jímž odpovídá rovněž tolik výklenků ve stěně. Ve výklencích jsou umístěny alegorické sochy klasického umění a věd. Sousoší !tři grácie” - řecké bohyně Athéna, Afrodité a Artemis - vytesané z jednoho balvanu, stojí uprostřed nádvoří; dříve stávalo u veliké kašny v lednickém parku. Uvnitř budovy jest místnost k odpočinku po lovu; také za povšimnutí stojí krásná socha bohyně Psyché od Kieslinga. Celý zámeček působí milým dojmem a jest jedním z nejkrásnějších ve zdejším kraji.

Pokračujeme lesní cestou k Novému dvoru, půvabné to renesanční stavbě zbudované r.1809. Arkádovým vchodem přijdeme do okrouhlého sálu, odtud pak skleněnými dveřmi do stájí, kdež se za dřívějších dob chovaly ušlechtilé španělské ovce “merinos”; později zaveden zde byl chov anglických koní.

Po břehu rybníka Mlýnského dojdeme po překročení trati ke chrámu Apollonovu, jenž vystavěn byl na návrší č.117. Zpředu spatříme sloupořadí a mohutný reliéf boha Apollona na slunečním voze, po stranách symbolické skupiny znázorňující božstvo od sochaře Kliebera. S ploché střechy naskytuje se nádherný rozhled na hladiny rybníků, Bohužel pro chatrnost střech na všech zámečcích se hromadným výpravám výstup nahoru nedovoluje. Po březích rybníků Mlýnského a Prostředního dojdeme k zámečku Rybničnímu, postaveném na pahorku naproti “Třem gráciím” o 1. poschodí. Nahoře v sále nacházejí se sbírky přírodní, patřící brněnské české universitě, která zde má hydrobiologickou a ornitologickou stanici. I s balkonu toho zámečku jest na hladinu rybníka pěkný pohled.

Do konce stol. XV. byl zdejší bažinatý kraj - kdysi opuštěné řečiště řeky Dyje - nezdravým a neplodným močálem, jenž šířením nezdravých výparů byl nebezpečným pařeništěm zimnice bahenní. Teprve když rod Liechtenštejna zvolil za své trvalé sídlo Lednici, přikročeno k zakládání rybníků. Kolem r.1500 založen byl Nesyt - od Pohraničního zámku na západ ve výměře 322 ha, jenž bývá málokdy naplněn - odtud jeho jméno Nesyt. - Směrem k Hlohovci uzavřen jest 120 m dlouhou stupňovitě upravenou kamennou hrází - (odtud něm. jméno Steindammteich). Po nabytých zkušenostech pak přikročeno k založení dalšího rybníka Hlohoveckého v rozloze 251 ha. A do této doby právě spadá osazení zdejšího kraje kolonisty charvatskými, kteří ze svých původních sídel stálými nájezdy tureckými byli vypuzeni a zde jako přičinliví pracovníci ve vylidněných osadách nalezli nový domov. Bohužel listinných památek, které by vnesly do doby osazení Charvatů na Poštorensku více světla, téměř není.

Rybníky, známé svým vydatným chovem ryb: kaprů, línů, štik a candátů, leží 180m nad hladinou mořskou, zatím co okolní pahorky dosahují až 300 m nadmořské výšky. U hráze jsou rybníky opatřeny starobylým zařízením na spouštění vody (čep); zde dosahují také největší hloubku (až 5 m). Loví se střídavě, jednoho roku Nesyt, odkudž se voda spouští do tří ostatních, druhého roku opět postupně tyto, z nichž voda z rybníka Mlýnského odtéká do Dyje. Příznačným jest, že na pobřeží rybníka Hlohoveckého a zejména Sedleckého vyskytují se t. zv. solné vrstvy a při chemickém rozboru vody nalezen značný obsah chloru. V blízké osadě Sedlci vyskytují se dosud četné sirnaté prameny vod a z dalekého okolí hojně navštěvované sirnaté lázně.

Okraje rybníků byly do nedávna zarostlé rákosím; v těchto prostorách a na umělém ostrůvku hnízdí hejna divokých hus, kachen, lysek a j. vodního ptactva, jež se zde při podzimním a jarním stěhování zastavuje. Tisíce a tisíce jich tu bývá. V době velikonočních prázdnin každoročně podniká sem výlet ornitologická sekce, aby činila pozorování vodního ptactva v době hnízdění. Kolem rybníků jsou upraveny parkové cesty, takže výletníci i za nejparnějšího léta mohou kráčeti stinným chládečkem a pozorovati malebné skupiny stromů, zasazených v sytou zeleň trávníků; možno tudíž okolí zdejší právem pokládati za pokračování lednického parku. Lovčí zámečky na březích rybníka vystavěny byly v pohnutých dobách válek napoleonských, kdy lid následkem všeobecné drahoty zaviněné znehodnocením peněz, trpěl hroznou nouzí. Aby poskytli lidu strádajícímu zaměstnání a výživy, dal uměnímilovný a lidumilný kníže Jan I. z Liechtenštejna prováděti četné tyto stavby, jež dle našeho novodobého pojetí mohli bychom pojmenovati stavbami nouzovými.

Jest zajímavo, že nákresy četných lovčích zámečků pocházejí z části od Jos. Hardtmutha, tvůrce tužkárenského průmyslu v Č. Budějovicích, z části pak od architekta Jos. Kornheusela. Na dílech obou stavitelů spolupůsobili sochaři Martin Fischer, Leopold Kiesling a Josef Klieber.

Pohledem ze středu hráze rozlučme se ještě se zámečky a alejí pokračujme na cestě k Lednici, která byla ještě v letech sedmdesátých min. století českou; zřízením však ústřední kanceláře knížecích statků v Lednici přistěhovalo se mnoho něm. úřednictva, jež vtisklo městu nynější ráz. Před nádražím vpravo spatříme úhledný ústav Mendeleum, jehož účelem jest zušlechťování zeleniny, květin a ovocného stromoví, jakož i zušlechťovací ústav rostlin hospodářských. Nalevo pak nachází se státní vyšší zahradnická škola tříletá, zal. r.1895, jediná toho druhu v republice. Krátký čas po převratě měla také českou pobočku, jež byla pak přeložena na Mělník. Za budovou zahradnické školy nachází se rozsáhlá okurkárna a spolu továrna na zavařování ovoce a zeleniny. Od zahradnické školy vede silnice do města a od ní odbočuje vpravo cesta do parku. Na cestě k městu vpravo vidíme nemocnici a klášter, kdež jest umístěna česká mateřská škola. Na další cestě k městu dojdeme na náměstí s kašnou, postavenou r.1898 na památku 40. výročí vlády knížete Jana II. z Liechtenštejna. Z náměstí vede také úzký vchod do parku. Hned spočátku upoutá naši pozornost zámek ve slohu anglické gotiky, malebný svou architektonickou výzdobou. Byl z části přestavěn a z části nově vystavěn dle návrhů stavitele Wingelmüllera v l.1846-1856. Vnitřní zařízení jest vpravdě knížecí, takže po jeho prohlídce vzbuzuje v mnohých výletnících povit závisti. Na jižní straně přiléhá k zámku farní kostel ve slohu goticko - renesančním s uměleckou v mramoru tesanou křížovou cestou. Na straně východní spojen jest se zámkem světoznámý palmový skleník, 100 m dlouhý, zvaný též zimní zahradou; založen byl již r.1715. (Vstup do zámku i do skleníku za zpropitné.) Ve skleníku viděti lze obrovské palmy, sahající až ke stropu, kamelie a rhododendrony; uprostřed pak leskne se rybníček se zlatými rybkami. Po stráních na lešení vystaveny jsou cizokrajné květiny, jež se stále vyměňují, takže v každé roční době lze spatřiti jiné druhy. Okolo zámku prostírá se rozsáhlý park ve výměře asi 200 ha, kde četní dovední zahradníci vykouzlují divy umění zahradnického. Od zámku na východ přes růžový sad vede cesta k řadě menších skleníků, do nichž jest rovněž přístup dovolen. Ve sklenících těch nalézáme rostliny kvetoucí po celý rok: gloxinie, cinerarie, hortensie, bramboříky a p. Zvláštní skleník věnován jest pěstování ananasů, jiný opět jest výstavou kaktusů. V jednom se rychlí ušlechtilá réva, jež tu zraje až o 6 týdnů dříve než venku. Za skleníky se prostírá obrovská ovocná školka ve výměře 40 ha. Pod zámkem u mostu postavena jest vodárna ve slohu maurském; za mostem pak rozcházejí se dvě cesty k turistickému minaretu, obecně zvanému “babylonská věž”. Pavilon tento postaven byl dle plánů zmíněného již architekta Hardtmutha za uměnímilovného knížete Aloisa Josefa z Liechtenštejna stavba skončena r.1802.

Základy spočívají na dubových pilotách a roštech. Věž podoby válcovité má asi 60 m výšky a končí půlměsícem. Vystoupíme na ni po 304 stupních točitých schodů. Kolem obvodu má tři galerie, nejvrchnější asi ve výši 50 m, odkudž se naskytuje úchvatný pohled do širokého okolí. Za minaretem teče hlavní rameno řeky Dyje nedaleko hájovny pak stojí 23 m vysoký kamenný sloup, obelisk postavený na památku uzavření míru v Campo Formio r.1797. Poblíž železného mostu přes Dyji vystavěna jest umělá napodobenina zříceniny středověkého hradu zv. Janův hrad (Hansenburg), zbudovaná r.1807.

Než vraťme se již zase do Lednice. Maně vybaví se nám otázka, kde asi v nádherném sídle knížecím nachází se česká škola? škola? Konečně ji nalezneme zastrčenou v postranní ulici. Zřízena byla z bývalých stájí a má tudíž velmi četné nedostatky, takže stavba nové školy v době co nejbližší jest velmi nutná. Z lednice vlakem můžeme se podívati do Poštorné, jež je po celé naší vlasti známa svými národnostními boji, které vedlo před válkou několik uvědomělých a neohrožených občanů s místními Němci a s vládou dolnorakouskou. Boje tyto přivodily našim lidem za války hroznou persekuci a žalářování. Česká škola, zřízena zde r.1908 vídeňským “Komenským”, byla zavřena, české spolky rozpuštěny a veřejná činnost úplně ochromena.

Uprostřed osady je kostel postavený v německé gotice knížetem Janem II. z Liechtenštejna. Také poštorenské školy chlapecká a dívčí - (obecné s měšťanskými spojené) stojí za prohlídku. Kromě úřadu poštovního a četnické stanice jest zde dobře prospívající “Občanská záložna”. Továrna na hliněné a šamotové výrobky zakoupena byla po převratě Rakovnickými keramickými závody, avšak výroba v nich značně poklesla.

Kromě toho jest zde továrna na umělá hnojiva a sladovna. Nedaleko Poštorné jest Charvatská Nová Ves, známá svým pěstěním jahod a malin. V obci jest škola obecná a měšťanská. Po převratě připojily se obce Poštorná, Charvatská Nová Ves a Hlohovec dobrovolně k ČSR a utvořily t. zv. Poštorensko, jež přiděleno bylo okr. břeclavskému a hejtmanství hodonínskému. Je to ryze česká část přivtěleného území valtického, neboť vlastní Valticko jest částí smíšenou. Jest to město Valtice a obec Úvaly, jež přiděleny byly okresu mikulovskému.