II. Kulturní rozvoj české menšiny.
a) České školy a ústavy.

Obecná škola. Ke zřízení české obecné školy došlo zásluhou okr. insp. Jana Noháče ze St. Břeclavě hned po obsazení Valtic. Zápis žáků provedl dne 15. VIII. 1920 říd. uč. Fr. Kňourek z Charv. N. Vsi. Přihlásilo se 87 dětí. Vyučování zahájeno bylo 20. září. Správcem školy ustanoven říd. uč. Václav Grunt a je jím dosud. Škola byla napřed 2 tř., ale už v říjnu 1920 musila býti rozšířena na 3 třídní. Krátký čas vyučováno bylo v místnostech rolnické školy (tehdy ještě prázdné); přes protesty městské správy brzy zabrány a adaptovány místnosti v budově radnice na náměstí, kde byl dříve okresní soud a berní úřad, takže se do nich škola mohla odstěhovati už 1. prosince 1920. Když se pak do Valtic koncem r.1920 přistěhoval chlapecký sirotčinec brněnský, čítající asi 120 hochů (z nich na 40 německých), byla škola 1. února 1921 rozšířena na 4 třídní, později 1. dubna 1922 zřízena 1 pobočka, přeměněná v r.1924 na pátou třídu.

Školu navštěvují žáci z Valtic, Bořího dvora a částečně i z Úval. Největší počet žáků dodává výchovna. Počet žáků stále stoupá. Umístění školy je velmi bídné. Některé místnosti jsou docela tmavé, zejména I. tř. v přízemí do dvora. V ní se musí v zimě i za deštivých dnů po celý den svítiti. Škola nemá kabinetu, nemá dílen pro ruční práce a pod., nemá dvoru ani zahrady.

Z učitelů obecné školy působí tu nejdéle a hojně se účastní práce osvětové Marie Gruntová (1920), Jindřich Trčka (1920), Mar. Nedošínská (1927), Mar. Gazdová - Trčková (1927).

Mateřská škola zřízena byla 1. srpna 1923, když se Ústřední

Matici Školské v Praze podařilo ve Valticích na Lednické ulici zakoupit domek č.448 a vhodně jej adaptovati. Otevření mat. šk. 30. IX. 1923 bylo slavností a účastnilo se ho mnoho vzácných hostí: 2 zástupci ÚMŠ poslanec Dr. Lukavský z Plzně a říd. uč. Stránský z Prahy, zástupcové Svazu Matic, zástupcové ČZpm. v Brně, předsednictvo Nár. Jednoty pro jz. Mor. a p. předsedou J. Mášou v čele, přednosta okr. úř. Dr. Dejmal a přes 200 členů V. a XVIII. odboru NJ z Brna, jakož i hojně místního českého lidu.

Škola byla až do r.1927 soukromá, vydržovaná ÚMŠ. Od té doby je státní. Plní velmi zdárně své poslání. Dětí stále přibývá, nyní je jich na 50, takže místnost už nestačí a bude nutno školu rozšířiti o další oddělení, po př. zaopatřiti místnost rozlehlejší.

První pěstounkou, pravou matkou dětí, byla Augusta Šubrtová, působící dříve v Poštorné, po ní Vlasta Luňáčková .- Macháčková, Hedv. Rolinková a od r.1928 Valerie Řeháková.

Měšťanská škola česká byla zřízena v roce 1921. Její potřeba se ukázala hned, zejména když se do Valtic přistěhoval chlapecký sirotčinec města Brna; počítáno i se žáky z Hlohovce a Úval. Přípravné práce byly urychleny a tak už dne 5. února 1921 proveden byl zápis žáků a 7. února začalo vyučování.

Začátky školy byly svízelné. Škola měla sice ředitele, ale ničeho jiného; nebylo učitelů, knih, učebnic, pomůcek ani zařízení. Leč obětavosti prvního ředitele školy překonány postupně všecky překážky. I vnitřní potíže byly značné. Škola měla žáky, kteří dosud navštěvovali školy jen německé (valtickou a hlohoveckou), takže jazyk český ovládali celkem nedokonale.

Zřízením měšťanské školy posíleny byly Valtice i okolí. Prací školní a pak obětavou mimoškolní činností učitel. sboru uspíšen byl kulturní a národní rozvoj českých Valtic. Škola měla značný vliv i na okolí, vzdálenější osady nevyjímajíc, neboť dokud nebylo českých měšťanských škol ve Frélichově (1921) a v Mikulově (1926), dojížděli žáci z osad při dráze Břeclav - Znojmo až od Novosedel, tedy ze Sedlce, Mikulova, Prátelsbrunu, Dobrého Pole, Novosedel, do Valtic. Četnými a hodnotnými podniky osvětovými, pořádanými měšťanskou školou nebo MOK ve Valticích v tělocvičně školy, staly se Valtice kulturním centrem a vzorem činnosti celému menšinovému pomezí. Rodiče žáků a jiní příznivci navštěvovali rádi tyto kulturní akce valtické. Za zmínku stojí, že škola měla také svůj žákovský pěvecký sbor, který pořádal četné veřejné produkce nejen doma, nýbrž i v okolí: Břeclavi 1924, v Pohořelicích při zájezdu p. presidenta na Moravu 1924, v Městském divadle brněnském 1925, v Sedlci 1926.

Škola byla vždy četně navštěvována. Nyní počet žactva citelně klesl, a to tím, že po zřízení českých měšť. škol ve Frélichově a v Mikulově zmenšil se její obvod, takže dnes má škola jen žáky z Valtic a Hlohovce. Mimo to také právě v posledních letech přicházely do školy měšť. válečné ročníky dětí, počtem velmi slabé. Značné procento žáků dodává škole Výchovna města Brna ve Valticích. Je dobře, že do Výchovny jsou nyní posílány děti, které ve Valticích mohou projíti všemi třídami měšťanské školy. Dříve tomu tak nebylo, jelikož sem přicházely děti už starší.

Škola je umístěna v I. patře správní budovy Výchovny. Polohově je to umístění ideální. Jinak však trpí škola nedostatkem vedlejších místností: nemá dílen pro ruční práce chlapecké a dívčí, ani potřebných skladišť materiálu, nemá školní kuchyně s příslušenstvím, nemá školní zahrady, ba vlastně ani dvora ani hřiště. Kabinety zdaleka nedostačují, pomůcky učebné jsou uloženy v místnostech nedostatečných, takže se povalují i po podlaze a po skříních. Ve vnitřním rozvoji a působení je nynějším stavem a vnějšími jinými okolnostmi citelně zadušena. Z místností, k účelům školním státem od města Brna najatých, platí stát značné nájemné. I vytápění školy stojí mnoho peněz.

Škola má 3 třídy kmenové a 2 pobočky. Prvním ředitelem jejím byl Antonín Čech, který si o rozvoj školy a o hospodářské i osvětové zvelebení menšiny valtické získal vynikajících zásluh. Po jeho odchodu do Znojma - St. Šaldorfu ustanoven od prosince r.1928 ředitelem Jak. Fintajsl, působící ve Valticích od r.1922. Učitelský sbor školy čítá 9 členů, kteří se vesměs velmi čile účastní práce menšinové. Z nynějších členů sboru nejdéle na škole působí uč. dom. nauk Mil. Chromcová (1921), odb. uč. Rud. Macháček (1924), katecheta Jos. Bělohlávek (1925), odb. uč. Jan Páč (1926), uč. Mil. Páčová (1927), uč. Fr. Fiala a uč. Phmr. Am. Hájková (1928) a Mar. Lešnerová (1929). Z dřívějších zasloužilých pracovníků uvádím odb. uč. Josefa Čepka, nyní v Českém Brodě, odb. uč. Boh. Šedivého, nyní v Jihlavě, a katechetu J. Bakaláře.

České školy národní podléhaly původně dozoru p. insp. Jana Noháče, obětavého národního a kulturního pracovníka jižní Moravy, od r.1921 patřily k dohlédacímu obvodu brněnskému (p. insp. Ant. Votava), od r.1925 k inspektorátu znojemskému (p. insp. Ferd. Hykl), od r.1929 opětně k obvodu brněnskému (p. insp. Boh. Řiháček). Všichni se o rozkvět škol a pozvednutí národnímu vědomí na Valticku značně zasloužili.

V umístění českých národních škol jeví se velmi citelné nedostatky. Obecná škola je na tom nejhůře. Školy naše, právě zde na tomto obsazeném území, kde mají tak eminentní význam národní a státní, měly by býti vybaveny vším, co by jim umožnilo plně rozvinouti výchovnou, vyučovací a osvětovou působnost. Valtická menšina prodělává teprve dnes svoje probuzení, proto jsou požadeavky, kladené na školy národní, nepoměrně vyšší než kdekoli jinde. Bylo proto snahou, aby nedostatky byly odstraněny postavením nové školní budovy pro všecky národní školy valtické, zejména když od prvopočátku je nynější jejich umístění považováno za provisorium z nouze. To bylo také příčinou, že hned v r.1923 jednáno bylo o koupi vhodného staveniště pro stavbu českých škol. Pozemek byl také skutečně r.1926 zakoupen. Je to ona parcela pod ženskou nemocnicí a před vilovou čtvrtí německého Bauvereinu. Tu tedy má státi nová budova českých škol. Plány a propočty byly už (1926) vypracovány, avšak dosud se se stavbou nezačalo a kdo ví, kdy se tak stane. Stálé průtahy se stavbou způsobily, že letos na jaře vypukla stávka školních dětí z I. tř. obecné školy. Stávka byla likvidována provisorním opatřením náhradní místnosti v 3. budově výchovny. Jelikož však počet chovanek ve výchovně rapidně stoupá, bude nutno tuto místnost opět uvolniti a tak se obecná škola ocitne tam, kde byla, Ba situace bude ještě horší, ježto počet žáků školy vyžádá si patrně zřízení pobočky.

Nyní jsou prý pracovány plány na stavbu školy znovu, avšak stavební program je značně okleštěn. Má býti postavena jen obecná škola, v ní jen 5 učíren, mateřská a měšťanská škola nikoli. Ale i tu se opět zdá, že plány jsou zdělávány jen “aby se neřeklo” a že se ještě stavěti nebude.

Pro další rozvoj valtické menšiny má postavení školní budovy význam rozhodující. Menšina je z nejčilejších; neúnavnou společnou prací všech příslušníků dobré vůle dospěla hodně kupředu. Činnost další je však dušena především nedostatkem vhodné ústřední místnosti. Škola byla by centrem, kdy by se život menšiny sbíhal a odtud zas rozbíhal. Všem akcím - a mnoho jich ještě čeká - dostalo by se tak nové trvalé mísy a nutného, volného, nespiatého prostředí, v němž by se dobře dařilo. Výsledek dosavadní práce je krásným výhledem do budoucnosti. Proto by si české Valtice jako jediné město na tomto důležitém obsazeném území opravdu zasloužily, aby jim další rozkvět byl umožněn.

Česká státní rolnická, ovocnicko - vinařská škola byla otevřená r.1921 místo bývalé německé, (která tu byla založena už 1873 a od r.1877 byla školou zemskou). Má 2 ročníky. Poskytuje odborného vzdělání rolnickému dorostu ve všech odvětvích zemědělské výroby, a to teoretického i praktického. Školní statek pozůstává z 33 ha polí, 1 ha luk a pastvin, 4 ha ovocných a zelinářských zahrad, skoro 1 ha ovocných a révových školek, 4,75 ha vinic a l ha stavební plochy. Kromě toho má zařízení dobytkářství, zejména chov vepřů je pěkný, drůbežnictví, včelařství, sklepní hospodářství, zahradnictví ovocné, květinové a zelinářské. Je vybavena stroji, pomůckami, laboratořemi, novými dílnami, za 1/2 mil. Kč, skleníky a pod., také kočárem, klubovkami a j. Stát československý vložil do ní už těžké statisíce, ne-li miliony. Objekty školy jsou pěkně zařízeny a stojí opravdu za shlédnutí, nýbrž i za porovnání s jinými méně šťastnými školami státními, především národními. Při škole je internát, kde za malý peníz dostane se žákům celého zaopatření. Do školy přijímají se žáci nejméně 15 letí, vychodivší aspoň několikatřídní školu obecnou. Nynější počet žáků je asi 40.

Ředitelem školy je od počátku p. Josef Zapletal.

Poměr této české školy k české menšině a české věci je naší trvalou bolestí, neboť škola nepřináší české věci ani hospodářsky ani osvětově to, co by od ní každý očekával. Zřízenci jsou dosud Němci, čeští dělníci tam najdou obživy málo.

Výchovna. Ve Valticích byla až do roku 1920 útulna pro děti železničních zřízenců býv. Severní dráhy, Po obsazení Valtic byl sem po dohodě státní správy železniční s městem Brnem přestěhován chlapecký sirotčinec brněnský. Ředitelem tohoto ústavu byl p. Josef Matějík. Když pak město Brno z úsporných důvodů sloučilo sirotčinec chlapecký s dívčím (dotud v Kuřimi u Brna), přestěhoval se o vánocích r.1922 do Valtic i dívčí sirotčinec a ředitelem spojených ústavů stal se dosavadní ředitel sirotčince dívčího, p. Jindřich Cenek. - V řediteli Matějíkovi odešel z Valtic muž obětavý, vpravdě dobrý a osobně nenáročný, mající upřímný zájem o rozvoj menšiny.

Dnes ústav brněnský není sirotčincem, nýbrž ústavem vychovávacím, do něhož jsou dodávány děti opuštěné, mravně ohrožené, děti vyňaté ze zhoubného prostředí. děti s menšími mravními defekty na duši a jen nepatrné procento dětí osiřelých. Nyní je tu na 190 dětí ve věku od 3 do 14 let.

Výchovna je největším hospodářským českým podnikem valtickým a znamená pro české Valtice mnoho. V ústavě je zaměstnána celá řada lidí: vychovatelů, dozorců a sil pomocných, celkem na 30 osob.

Je umístěna ve 3 budovách hned u osobní zastávky Valtice - město v rozsáhlém parku. Prostřední budova je správní, o ostatních 2 jsou ubytováni chovanci a personál. Má také své vlastní polní hospodářství, pokročilé zahradnictví, chov vepřů a drůbeže.

Zdejším českým školám dodává výchovna největší počet žáků. Bez ní by nemohly v tom rozsahu existovati. Ovšem materiál dětský, který výchovna školám dodává, znamená v mnohém ohledu značné ztížení vnitřní práce školské.

Ve výchovně nacházejí útočiště mnohé české podniky valtické menšiny: především hrají se zde divadla dětská i pro dospělé v divadelním sále (Nár. jednota má zde postaveno vlastní jeviště), v tělocvičně pak cvičí pravidelně Sokol a konají se všecka jeho veřejná vystoupení. I jinak přichází výchovna menšině vstříc při různých příležitostech.

K českým ústavům valtickým patří i klášter a nemocnice Milosrdných bratří. Klášter byl založen už r.1605. Nemocnice je opravdu dobrodiním zdejšího kraje. Je moderně zařízena a je právě v chodu jednání, aby byla zveřejněna a značně rozšířena novou přístavbou nemocničních sálů a všech potřebných dalších zařízení. Tak stala se největší a nejlepší v nejjižnějším cípu Moravy.

O klášteře a nemocnici pojednáno je v popisné části brožury. Tam čtenáře odkazuji.

b) Spolkový život a osvětová činnost.

1. Nejpřednějším českým spolkem valtickým je Místní odbor Národní jednoty pro jz. Moravu. Byl založen hned v r.1920 a staral se od počátku především o zabezpečení české věci. Předním jeho úkolem bylo podporovati hmotně české rodiče, probouzeti a udržovati národní vědomí a vydobývati národních práv. Obstarávatel sociální péče, prováděl vánoční nadílky, umisťoval české učně i dospělé v práci a pod. S počátku opatřoval podle možností a příležitosti i kulturní potřeby menšiny. Starost o hmotné prostředky vedla NJ k tomu, že zřídila jeviště pro ochotnická divadla. Velkou úlohou a vděčným, leč obtížným polem působnosti NJ bylo docílení a příznivého vyřešení pozemkové reformy ve Valticích. Dalo mnoho práce a stálo mnoho obětí i bojů s úřady a rozhodujícími činiteli veřejného života, bylo také nutno přenésti se přes mnohé často uměle nakupené překážky, nežli se podařilo provésti t. zv. drobný příděl rozptýlené půdy z velkostatku valtického. Příděl byl však nedostatečný. Naděje up k Bořímu dvoru. Ale obáváme se, že mocní našeho života politického opět menšinu valtickou opustí a ponechají osudu. Všecky příznaky tomu nasvědčují. Bolestné je, že naše volání je marným, ba že je dušeno v zásuvkách redakčních stolů našich listů, i t. zv. nezávislých, aby neproniklo do světa a veřejnosti a aby tak pole politickým čachrům bylo volné.

Zdejší NJ měla to štěstí, že v jejím čele ponejvíce stál obětavý a vytrvalý menšinový pracovník p. říd. uč. V. Grunt, možno říci vůdce menšiny. V jeho rukou sbíhaly se nitky celého jejího života. Jen on a jeho nejbližší spolupracovníci mohli by pověděti, kolik práce, času a vlastních peněz obětovali, aby dosaženo a provedeno bylo nejedno započaté a menšině prospívající dílo. Nesčetné překážky činěny mu byly bohužel i našimi lidmi...

Postupně jako předsedové NJ byli: 1920-23 V, Grunt, 1924 R. Pietsch, 1925 V. Grunt, 1926 Ant. Čech, 1927 V. Grunt, 1928 Rud. Macháček, 1929-1930 V. Grunt.

Ve své práci byl místní odbor NJ vydatně podporován Ústředním výborem NJ pro jz. Mor. v Brně, jehož představitelé pp. starosta Máša, jednatel Kryčer a taj. dr. Pallier měli pro potřeby valtické menšiny vždy náležité pochopení. Velkou podporu místního odboru byla jeho brněnská ochranitea Nár. jedn. XVIII, která přinesla mnohou hmotnou oběť. V řadách svého brněnského členstva budila pochopení pro potřeby valtické menšiny, pořádala sbírky, organisovala zájezdy do Valtic, obstarává od počátku trvání mateřské školy valtické každoroční štědré vánoční nadílky dětí. Ochranitelka tato vydržovala na studiích v Brně i jednoho žáka valtické školy měšťanské až do ukončení studií na učitelském ústavě. Duší všech těchto akcí byl neúnavný a vždy ochotný činovník její pan Veverka ml., jemuž patří náš dík.

2. Brzy přihlásil se k práci Sokol, založený 1921 jako pobočka Sokola Břeclav I. V lednu 1923 se osamostatnil. V prvních letech nemohl dobře zakotviti a zejména pak vnitřní sokolská činnost pokulhávala. Chybělo ono niterné sblížení s myšlenkou Tyršovou, nebylo tu ani dost odhodlání zavésti do života jednoty opravdového sokolského ducha, nebylo tu zkrátka správného vnitřního poměru k věci sokolské. Spolkařilo se. Avšak v r.1926 provedl nový výbor účelnou dělbu činnosti a přes četné vnitřní potíže a osobní hořkosti přenesl činnost jednoty na koleje nadějné další práce. Jednota stala se brzy z nejčilejších v celé župě a platila za jednotu vzornou. I když potom v činnosti povolila, přece stále plní zdárně svůj úkol. Činnost trpí značnou fluktuací členstva i činovníků.

Starostou Sokola byli: 1921 Jos. Matějík, 1922-24 Ant. Čech, 1925 Jindř. Cenek, 1926-28 Jak. Fintajsl, 1929 Frant. Čech, 1930 Frant. Kadlec.

Počtem členů jednota stále roste. Čítá 43 mužů, 30 žen, 16 dorostenců, 6 dorostenek. Velikou pozornost věnuje výchově žactva, jehož má 85 hochů, 60 dívek. (Členstvo, dorost a žactvo pobočky v Hlohovci počítáno zvláště.)

Všecky cvičební skupiny cvičí pravidelně, a to v tělocvičně Výchovny města Brna, která Sokolu vychází hojně vstříc. Jednota má také některé vlastní tělocvičné nářadí. V r.1925 podařilo se získati letní cvičiště poblíž silnice k Hlohovci; měří přes 10.000 m2. Je škoda, že bylo, doufejme přechodně, upuštěno od další řádné úpravy jeho. Pro naši českou drobotinu je hřiště potřebí! Dokud ovšem nebude účelně upraveno a vybudováno, dotud - jak je zcela přirozeno - nepřiroste k srdci a nepřinese také onoho ovoce, které od něho mládež i dospělí očekávají. Pravda, úprava hřiště je úkol veliký, ale zato tím krásnější!

Jako menšinová jednota má Sokol valtický i svoji ochranitelku; je jí Sokol Brno II., který se o svoji svěřenku pečlivě staral. Každoročně pořádal do Valtic zájezd, i jinak byl nápomocen. - Když se valtická jednota vlastní silou a přičiněním vnitřně i navenek pozvedla - či, jak přiléhavě bratří brněnští říkali, “že jim jejich dítě náhle odrostlo” - nečinila na svoji ochranitelku už větších nároků. Vzdor tomu stále je styk mezi oběma jednotami čilý a srdečný.

Členy Sokola ve Valticích bylo i několik bratří z Hlohovce. Stále jich přibývalo, docházeli do schůzí do Valtic, zejména však velmi čile a obětavé navštěvovali cvičení ve Valticích. Proto byla v r.1929 zřízena pobočka v Hlohovci. Má se čile k životu a stále roste zásluhou a obětavostí vedoucích, br. Fr. Janků a Em. Pekárka. Mateřská jednota své pobočce přeje a podle možnosti ji hmotně zabezpečuje. Tak oplácí a ráda poskytuje onu přízeň, jíž se sama, dokud byla v plénkách těšila. Pobočka v Hlohovci čítá 26 mužů, 8 žen, 15 dorostenců, 12 dorostenek, 37 žáků, 26 žaček. A počet tento poroste!

3. Od roku 1924 působí ve Valticích také Jednota ČOL. Jejími členy jsou převážně veřejní a státní zaměstnanci. Jednota účastnila se činně práce na hospodářském a osvětovém rozvoji valtické menšiny, zejména v posledních pak letech čile hlásí se k životu a práci. Čítá nyní 21 členů. Předsedy Jednoty byli: 1924-26 Jan Melichar, 1927-28 Frant. Čech, 1929-60 Fr. Medlík.

4. Na poli sociální péče o nejmladší zdárně od r.1924 pracuje (hned r.1922 založený) Odbor Ochrany matek a dětí jako pracovní sekce Okresní péče o mládež v Mikulově. Odbor spravuje lékařskou poradnu, v níž MUDr. Jos. Hýsek pravidelně v neděli koná prohlídku kojenců a dětí. Chudobným matkám přispívá odbor hmotně nebo jim daruje potřeby pro děti (prádelko, šaty, mýdlo, mléko a j.). Odbor má 52 členů a pracuje nejlépe ze všech odborů na Mikulovsku.

Činnost poradny jeví se takto:

V roce 1924 1925 1926 1927 1928 1929
vedeno v evidenci dětí 27 23 23 27 21 20
lékař. prohlídek bylo 158 145 110 303 136 143, celkem 995.

 

5. Osvětová činnost nebyla v prvních letech nikterak usměrněna. Byly sice prováděny časté a hodnotné podniky, leč nebylo tu soustavnosti. Změna nastala, když v r.1924 zřízena byla česká místní osvětová komise. Po prvních potížích a překážkách dala se čile do práce a od té doby nepřetržitě pracuje. Každoročně pořádá v zimním období cyklus pravidelných přednášek v obecné škole. Svépomocí a podporami ministerstva školství vybavila se vším nejnutnějším zařízením; má dobrý promítací stroj, vybudovala loutkové divadélko a j. MOK je zpravidla iniciátorem všech společných akcí v menšině. Je činitelem soustřeďujícím k činnosti všecky ochotné činovníky. Dlužno přiznati, že vzdor vyhraněnosti politických poměrů ve Valticích se při různých celonárodních oslavách a akcích sejde menšina pohromadě u společné práce.

Přehled činnosti MOK:

Rok Předn. pro dospělé Zábavně - vzděl. podniky pro děti div. předst. loutk. hry Kursy lidové besedy besídky pro děti Posl. akad. žert. besídky počet hodin dosp. dětí
1925 25 7 1 2 1 1 3 3 - - 2032 2729
1926 20 4 1 5 3 - 2 - 1 12 1671 2101
1927 23 6 3 6 2 2 - 1 8 1927 2597
1928 21 4 3 4 2 - 2 - 1 6 1399 1299
1929 9 - 2 3 - 2 3 - - - 1252 1611
1930 5 4 2 3 - 2 1 - - - do konce dubna  

Předsedou MOK byl Ant. Čech, po něm Jak. Fintajsl, dosavadní jednatel, jehož funkci převzal Rud. Macháček. Nejochotnějšími spolupracovníky MOK jsou především učitelé zdejších národních škol. Leč i z řad ostatních schopných lidí spolupracovníků přibývá.

MOK spravuje též českou veřejnou menšinovou knihovnu, jež plní své poslání velmi pěkně. Knihovna je nyní umístěna v mateřské škole a knihy se půjčují každou středu odpoledne a v neděli dopoledne. Funkci knihovníka obstarávala až do konce r.1929 Mar. Gruntová, nyní Mar. Nedošínská.

Činnost knihovny ukazuje tabulka:

Rok Počet svazků Čtenářů Výpůjček Náklad Kč h
1925 454 56 562 1567,46
1926 326 53 838 595,44
1927 347 66 1192 500,20
1928 362 72 1343 816,20
1929 412 68 1229 1138,00

 

Bude dalším úkolem MOK rozšířiti kruh spolupracovníků a vytvořiti některé pracovní kroužky (hudební, pěvecký, dramatický, turistický), aby činnost byla dále prohloubena.

Všelicos dalo by se ještě vykonati a podniknouti, kdyby jen bylo více ochotných rukou. Stále hlavní tíha práce - především té drobné, každodenní a nevyhnutelné . spočívá na několika jednotlivcích, zatím co jsou zde i jiní schopní pracovníci, od nichž se však práce dočkáte - jestli vůbec - teprve po opětovných prosbách a výzvách, jiné pak se jen na práci ostatních dívají, venku si ovšem velmi stěžujíce “na vysilující práci menšinovou”. Neopomíjejí také práci jiných “s vyššího svého hlediska” řádně kritizovati...

6. Politické strany české.

I ty jsou ve Valticích organisovány. - K činnosti politické dostali jsme se ve Valticích čistě z denní a časové nutnosti a potřeby hospodářské. Nepěstujeme politiku pro politiku, nýbrž politika je nám tu prostředkem k hospodářskému a národnímu posílení české menšiny. Proto neznáme politických třenic. Je-li potřebí, sejdou se všecky české politické skupiny u jednoho stolu.

Nejsilnější a nejkonsolidovanější jest politická organisace strany sociálně demokratické, mající kádr svých členů mezi zemědělskými dělníky ve dvoře valtickém a Bořím.. Veřejné zaměstnance soustřeďuje ponejvíce strana čs. národních socialistů. K Domovině hlásí se živel samostatných rolníků a domkařů. Strana čsl. lidová má tu také dosti příznivců, avšak není pevně organisována.

c) Správa města.

Po obsazení Valtic bylo městské zastupitelstvo rozpuštěno a správa města svěřena vládnímu komisaři p. Matěji Nistlerovi, dosavadnímu starostovi, a správní komisi, v níž Čechové zastoupení neměli.

První volby do městského zastupitelstva se konaly 16. září 1923. Bylo usilováno o utvoření jednotné české kandidátky, avšak pro odpor českých komunistů se to nepodařilo. Ti si postavili kandidátku samostatnou. Byly tedy 2 české. Kandidátku sdružených českých voličů vedl říd. uč. V. Grunt; při volbách tato kandidátka získala 231 hlasů a 5 mandátů. Kandidátka komunistická, vedená zem. dělníkem Balgou, soustředila 62 hlasů a 1 mandát. - Dohromady 293 českých hlasů (t. j. 19,2 %) a 6 mandátů. Kromě o jmenovaných vůdců byli zvoleni: zem. děl. Jan Chudíček, přednosta stanice Spyt, Krejčí, pekařský mistr Jos. Pánek, řed. měšť šk. Ant. Čech. Do městské rady zvoleni za Čechy pp. Krejčí a Čech. - Za starostu volili i čeští zástupcové p. Nistlera.

V roce 1927, 16. října, konaly se druhé obecní volby, při nichž opět nešla česká valtická menšina jednotně. Bylo to důsledkem politického rozvrstvení příslušníků české menšiny; avšak je jisto, že roztříštěnost tato nebyla nikterak na škodu české věci, spíše naopak společná česká kandidátka nebyla by získala za dané situace toho počtu českých hlasů. Výsledek voleb: čs. soc. dem. získali 184 hlasů a 3 mandáty, čsl. nár. soc. 64 hlasů a 1 mandát, spojení čsl. republikáni a lidovci 91 hlasů a 2 mandáty. Dohromady tedy 339 českých hlasů (21,3 %) a 6 zástupců. Byli zvoleni: říd. uč. V. Grunt, zem. děl. Al. Blahoš, předn. st. Sp. Krejčí, žel. úř. Fr. Kadlec, rolník Ondř. Hlaváček a katecheta P. Jos. Bělohlávek.

Výsledek pro menšinu potěšitelný. Vzrůst o 46 hlasů (2,1 %).

Starostou města zvolen opět i hlasy českých zástupců p. M. Nistler. Po jeho zvolení do okresního zastupitelstva sl se starostou p. učitel Frant. Kippes. - Do městské rady vyslali Čechové pp. Krejčího a Bělohlávka.

Zástupcové naši v zastupitelstvu i v městské radě pilně se účastní prací na hospodářském rozvoji a zvelebení města a houževnatě vydobývají české menšině národních a občanských práv.

Na radnici se domluvíte velmi dobře česky, zejména s tajemníkem p. dr. Roislem.

d) T. G. Masaryk ve Valticích.

20. června 1928 navštívil Valtice první president republiky T. G. Masaryk v průvodu ministra vnitra J. Černého.

Česká menšina valtická musila svou účast na jeho uvítání v pravém slova smyslu vybojovati, neboť zdejší vedoucí činitelé němečtí se snažili české účastníky přivítání pokud možná odsunouti do pozadí, ba dokonce někteří uplatňovali svůj vliv i na směr a způsob uvítání p. presidenta českou menšinou a nechtěli připustiti některé body české části přívítání, jelikož něco podobného jako protiváhu nemohli postaviti. Odpírali také právo na účast obci Hlohovci a vůbec cizímu českému obyvatelstvu.

Přivítání p. presidenta bylo srdečné. České obyvatelstvo Valtic, Hlohovce a poněkud i okolí shromáždilo se s českým žactvem zdejším, pak z Hlohovce, Lanžhota, Mor. Nové Vsi, Břeclavě a Kostic (přijelo jich z okolí asi 1000) na Lednické ulici, odkudž s vlastní hudbou ve velkolepém a dosud ve Valticích nevídaném průvodu, zpestřeném banderiem, slováckými kroji, kroji legionářskými, sokolskými a orelskými, odebralo se jednak na náměstí, jednak do špalíru na ulici Mikulovské.

Po celou dobu přivítání velmi pršelo, ale to nezkazilo nálady naší! Pan president uvítán byl proslovem starostky města p. Nistlera, za českou menšinu V. Gruntem a A. Surým, pak něm posl. valtickým Zajickem a českým posl. Molíkem, konečně žactvem, které nakonec p. presidentovi zazpívalo.

Z Valtic odjel p. president směrem k Poštorné. Na silnici břeclavské znovu byl zastaven českou drobotinou školní, která si tu vynutila srdečné improvisované rozloučení.