I. Hospodářský stav a vývoj české menšiny valtické.

Václav Grunt.

Posoudíme-li objektivně hospodářské postavení české menšiny valtické, musíme říci upřímně, že není nijak skvělé. Značnou část tvoří rodiny chudé a hospodářsky nesamostatné a zabezpečení těchto rodin do budoucnosti jest problémem, který by býval dob řešitelný při náležitém pochopení některých veřejných činitelů. Zdá se však, že tohoto pochopení zde nebylo a není a že v době, kdy vydáváme tento spisek, jsme v situaci pro mnohé zdejší české rodiny nikterak záviděníhodné.

Velkou překážkou náležitého rozvoje naší menšiny je okolnost, že Valtice jsou obcí ryze zemědělskou, bez průmyslu. To ostatně platí o celém téměř pomezí jihomoravském mezi Břeclaví a Znojmem. Zabezpečit hospodářsky jihomoravské menšiny znamená dáti jim půdu.

Avšak vzdor zmíněné neutěšené celkové situaci nutno naopak konstatovati, že určitý hospodářský rozvoj se tu přece jen jeví, při čemž je nejpotěšitelnější to, že základem jeho je přičinlivost a podnikavost českých, byť nemajetných jednotlivců. Účelem tohoto článku je stručné vylíčení dosavadního hospodářského podnikání naší menšiny, ze kterého by si čtenář o Valtice se zajímající mohl učiniti náležitý obrázek.

Převrat, odehravší se ve Valticích v r.1920, zaslal českou menšinu nesorganisovanou. Českých lidí tu bylo dost (i když nečítáme celou řadu odrodilců, jakých ještě dnes je ve Valticích velmi mnoho). Byli to kromě členů konventu řádu Milosrdných Bratří, několika málo železničářů a domkařů vesměs zemědělští dělníci obou dvorů liechtensteinských. Český majetek v té době byl velmi malý, nepočítáme-li do toho ovšem majetek klášterní. V rukou jednotlivců bylo tu všeho všude 7 malých domků a nepatrná výměra zemědělské půdy.

Na podzim v r.1920 přestěhoval se do Valtic chlapecký sirotčinec města Brna, kterému byly ředitelstvím čsl. státních drah dány v užívání krásné budovy bývalého železničního Kinderasylu severní dráhy. K chlapeckému sirotčinci připojen byl později i brněnský sirotčinec dívčí a ústav přeměněn na výchovnu. Velký tento ústav znamenal ovšem značné posílení valtické menšiny a to nejen početní, ale i hospodářské. V r.1923 zakoupila ve Valticích na Lednické ulici Ústřední Matice Školská domek, ve které zřídila českou mateřskou školku.

Zvýšený český ruch přilákal ovšem do Valtic i české živnostníky. První byl český hostinec, který však později přešel opět do rukou Němců, kteří zde zřídili t. zv. Deutsches Haus. V pozdější době byl Cechem zakoupen jiný hostinec (U lípy), který se však také neudržel. V r.1928 konečně dostal se třetí hostinec do českých rukou (Kopečkův). Tento prosperuje dobře a je jako jediný český hostinec střediskem Čechů domácích i přespolních. Brzo po připojení usadili se ve Valticích český pekař a dva čeští obuvníci. Počet českých živnostníků pak stále vzrůstal, takže kromě zmíněných tu máme nyní ještě 2 kupce, 2 krejčí, 1 stolaře, obchodníka s vápnem, prodejnu obuvi (Baťovu), 2 trafiky, mlékárnu a od .loňska tiskárnu a nový velký mlýn. K českým živnostenským podnikům nutno ovšem připočítati i lékárnu Milosrdných Bratří.

K větším podnikům, na nichž také český kapitál je více nebo méně zúčastněn, patří továrna na výrobu šumivých vín “Société Vinicole” a okurkárna znojemské firmy Hejtmánek a spol.

Větší majetkový přesun nastává od r.1925, kdy počala se řešiti ve Valticích pozemková reforma na velkostatku liechtensteinském. Pozemková reforma byla již po léta velkou nadějí celé menšiny valtické, neboť bylo každému jasno, že jen příděl půdy českým lidem může hospodářsky osamostatniti v prvé řadě ty, kteří jsou na práci zemědělskou výhradně odkázáni a usnadniti živobytí i jiným, kteří sice nejsou zemědělci, mohou si však malým hospodářstvím zlepšiti svůj skrovný příjem. Pravil jsem, že naděje menšiny byly velké, neboť plány Státního pozemkového úřadu byly vskutku velkolepé! Měl se v prvé řadě provésti drobný příděl ze dvora valtického, kterým by uspokojeni byli hlavně čeští uchazeči místní, v další pak etapě kolonisován měl býti t. zv. Boří dvůr u Valtic. Zde vzniknouti měla za pomoci cizích kolonistů celá nová česká osada a zde měli býti také zaopatřeni čeští zaměstnanci obou dvorů valtických. Provedením tohoto plánu byla by bývala česká menšina valtická navždy hospodářsky zabezpečena a položen tak základ k zdárnému jejímu vývoji v budoucnosti.

Nastal velký boj. Boj proto, že se jednalo o Liechtensteina, kterému na pomoc přispěchali mocní činitelé zahraniční a žel, také mnozí, neméně vlivní našinci. Po úmorných a nekonečných jednáních, za pomoci tehdejších poslanců žumpy jihlavské pp. Jaši a Molíka podařilo se nám počátkem č.1926 docíliti konečně velkého úspěchu. Kníže Liechtenstein donucen byl ihned ze dvora valtického dáti k dispozici 120 ha půdy k drobnému přídělu, z Bořího dvora pak od 1. října 1927 400 ha dobré zemědělské půdy k účelu kolonisačním.

Aby příděl půdy ze dvora valtického byl všestranně zužitkován, přikročeno bylo hned v r.1926 k založení českého stavebního a bytového družstva, které mělo zajistiti pro budoucnost stavební místa pro české zájemce, neboť vhodných a levných míst bylo ve Valticích málo a to ještě většinou v rukách německých. Aby pak i ti nejméně majetní mohli býti účastni na přídělu půdy, utvořeno bylo na návrh tehdejšího přídělového komisaře, p. inž. Sirového v Břeclavi, při Národní Jednotě pro jihozáp. Moravu v Brně t. zv. Pachtovní a kolonisační družstvo, jehož účelem bylo přidělené pozemky pronajímati nemajetným českým lidem v menšinách a později jim je přenechávati i do vlastnictví.

Zatím však, co konány tyto přípravy k nerušenému průběhu parcelace, nastal v politice neblahý obrat. Rozpadla se všenárodní koalice a do vlády se dostali Němci, jichž jeden poslanec dokonce měl bydliště ve Valticích (pos. Zajicek). A v této nepříznivé již pro nás situaci počalo se ve Valticích parcelovati! Vliv Němců projevil se ve vládě ihned. Ve Valticích musili jsme ze zmíněných 120 ha v posledním okamžiku přepustiti Němcům 7 ha (na štěstí bylo ostatní již rozděleno!), ztratili jsme však také Boří dvůr, neboť na zakročení Němců byla smlouva s Liechtensteinem, dle které měl býti tento objekt dnem 1. října 1927 převzat Státním pozemkovým úřadem, zrušena a nahrazena smlouvou novou, podle níž se Boří dvůr ponechával svému dosavadnímu majiteli až do roku 1940! Nic nepomohly zoufalé protesty menšiny. Praha zůstala hluchá, ba i mnozí z těch, kteří s počátku ochotně nám pomáhali, najednou se od nás odvraceli! Politika zde slavila své triumfy a tak nezbylo valtické menšině, než spokojiti se tím málem, které zachráněno bylo ještě před vládním převratem.

Oněch zmíněných 120 ha (po odstoupení 7 ha Němcům vlastně jen 113) rozděleno bylo takto: Po 16 ha dostali tři přistěhovalí čeští kolonisté, jimž Státní pozemkový úřad současně postavil obytná a hospodářská stavení, 12 ha obdržela státní rolnická škola, 20 místních drobných uchazečů české národnosti poděleno bylo příděly od 1/2 do 20 měřic, české stavební družstvo dostalo 10 ha (z toho 9 ha stavebních míst), 19 ha obdrželo Pachtovní a kolonisační družstvo Nár. Jednoty (které tyto pozemky ihned pronajalo 46 českým pachtýřům), Sokolu valtickému přidělen byl 1 ha na hřiště a konečně zbytek (asi 5 ha) dostali občané hlohovečtí, neboť tyto pozemky se nacházely v katastru obce Hlohovce.

Malá jiskřička naděje svitla, když v únoru 1929 zemřel starý panující kníže Jan II. z Liechtensteinu a současně vyskytnul se nový vážný zájemce o Boří dvůr. Byla jím Česká zemská péče o mládež v Brně, která získáním tohoto objektu chtěla jednak založiti své kmenové jmění, jednak zde chtěla vybudovati lidumilný ústav, pro nějž isolovaná poloha Bořího dvora by se byla dobře hodila. Menšina valtická napiala nyní znovu síly, aby aspoň toto nové řešení bylo uskutečněno. Zemská péče měla na své straně mnoho příznivců; dokonce i zemské zastupitelstvo moravské v r.1929 odhlasovalo téměř jednomyslně (jen proti hlasům něm. kř. soc.) resoluční prohlášení, aby Boří dvůr byl České zemské péči přidělen. V době, kdy psán je tento článek, není ještě o konečném vyřešení pozemkové reformy na celém panství liechtensteinském rozhodnuto. Dle informaci bylo však ve Státním pozemkovém úřadě již den 6. března t.r. protokolárně smluveno, že Boří dvůr bude Liechtensteinovi ponechán a jako kompensaci za tento ústupek postoupí velkostatek cenu z panství břeclavského, valtického a lednického 250 ha zemědělské půdy osobám, které určí Státní pozemkový úřad. Zde nebyly tedy nic platny důvody národnostní, nic nebylo platno naše poukazování, že dosud jen Češi jsou v našem kraji živlem státotvorným a státu věrným a že nutno právě z tohoto důvodu zdejší velmi důležitý úsek pohraniční obsaditi pokud možno českými lidmi! Dokonce však proti jasnému znění zákona o pohraničních lesích ponechají se prý Liechtensteinovi také všechny lesy mezi Valticemi a Brockém na Slovensku, ač pouze strategické důvody nutí k jich zabrání státem.

Nadobro se zapomnělo na české zemědělské dělníky velkostatku, kteří také podle dřívějších slibů se těšili na příděl nějaké té měřičky země! Budou prý ve smlouvě záruky ohledně jejich dalšího zaměstnávání. Máme však již tak smutné zkušenosti s podobnými zárukami, že pouze s trpkým pocitem musíme říci, že právě k prvotním držitelům české posice ve Valticích projeven byl tak černý nevděk! Slavíme-li letos desítileté jubileum připojení Valticka k ČSR, pak do pocitů radostných mísí se hořká vzpomínka na pozemkovou reformu, která s velkým nadšením se započala, ale nesprávně skončila.

Důležitým činitelem hospodářským stalo se ve Valticích dříve již zmíněné české stavební a bytové družstvo. Původním jeho účelem bylo zajistiti českým lidem levná stavební místa. Bytová nouze přinutila však družstvo, že odhodlalo se v r.1927 ku stavbě 17 rodinných domků, když dříve vlastním nákladem provedlo účelnou parcelaci celé téměř stavební plochy. Domky byly během dvou let postaveny a tvoří ještě s několika dalšími 2 nové ulice na Břeclavském kopci. Stavební akce umožněna byla družstvu jednak vlastními prostředky členů - stavebníků, dále pak hypotékárními zápůjčkami u Městské spořitelny v Králově Poli a v Úrazové pojišťovně dělnické v Brně. Posléze jmenovaná zápůjčka je zaručena státem. Celá akce družstva vyžádala si nákladu téměř 800.000 Kč. K 17 domkům, stavěných družstvem, přidružilo se až dosud dalších 8, které stavěli jednotlivci ve vlastní režii. Všechny domky postaveny jsou ve stejném slohu a to většinou jako dvojdomky a působí na každého pozorovatele pěkným dojmem. Plány navrhl a většinu domků postavil p. stavitel M. Czuczka z Břeclavě.

Česká stavební akce značně přispěla k zmírnění bytové nouze ve Valticích. Akce zúčastnili se příslušníci všech stavů, zastoupených v české zdejší menšině. Z majitelů 25 až dosud postavených domků jsou 2 malorolníci, 3 živnostníci, 8 státních zaměstnanců, 2 učitelé a 10 dělníků, ponejvíce zemědělských. Doufáme, že staveb bude stále přibývati, zejména kdyby se podařilo obrátiti na Valtice zájem českých zaměstnanců z Břeclavě, kteří by pohodlně mohli z Valtic do svého zaměstnání dojížděti. Stavební družstvo ochotně přenechá své pozemky každému českému interesentu. Stavební parcely jsou velké, levné, s možností připojení na městský vodovod a elektrické vedení.

Z dosavadní vykonané práce možno již nyní posouditi důležitost stavebního družstva. Jeho pravý význam ovšem nejlépe ocení budoucnost.

Zásluhou stavebního družstva zvětšil se český domovní majetek takovou velmi značnou. Ale i mimo rámec družstva zvýšil se počet českých domů a to buď novostavbami, nebo koupí od Němců. Hned v úvodu tohoto článku bylo řečeno, že po zabrání Valtic bylo zde pouze 7 domků v českém majetnictví. Nyní je ve Valticích již 62 domků v rukou Čechů, v kterémžto počtu nejsou však zahrnuty četné objekty kláštera, dráhy, hospodářské školy a výchovny.

V prvých letech po zabrání Valtic, kdy zejména mzdové poměry byly značně příznivější, pocítěna byla nutná potřeba českého peněžního ústavu. Na zřízení samostatného podniku nebylo ovšem dosti kapitálu, ani vedoucích sil a proto navázány styky s Občanskou záložnou v Poštorné, která u nás v roce 1922 zřídila svou filiálku, fungující až dosud spíše jako sběrna vkladů. Úřaduje se jednou týdně (v neděli dopoledne) v měšť. škole. Při účetní uzávěrce záložny koncem roku 1929 obnášel stav valtických vkladů přes 200 tis. Kč. Ovšem že celá řada příslušníků menšiny používá i výhodného úvěru, který záložnou je vždy ochotně poskytován.

Pro drobné střádaly hlavně z řad zemědělských dělníků funguje od r.1928 “Kroužek střádalů”, ve kterém členové každotýdně povinně ukládají aspoň obnos 2 Kč. Koncem roku vždy před vánocemi vrátí se uložené peníze i s úroky vkladatelům, kteří jich ponejvíce používají k opatření vánočních nadílek. Za rok 1929 bylo ušetřeno 62 členy celkem 20.446 Kč 40 hal., což je jistě výsledek velmi pozoruhodný, uváží-li se existenční poměry většiny vkladatelů.

A nyní ještě krátký přehled o zaměstnání českého obyvatelstva valtického. Nepočetněji zastoupeni jsou zemědělští dělníci, zaměstnaní na velkostatku liechtensteinském (v obou dvorech, jakož i v zámeckém zahradnictví), v hospodářství klášterním, občasně i při hospodářství výchovny a v hospodářské škole. Několik dělníků pracuje na vrchní stavbě dráhy, jiní pak dojíždějí do Břeclavě, kde nalézají zaměstnání na stavbách. V létě zaměstnává české dělníky (ponejvíce děvčata) také zdejší okurkárna.

Samostatných zemědělců je ve Valticích daleko méně. Je jich celkem 14, čítaje v to i drobné domkaře, kteří si ovšem i jinou prací musí přivydělávati. Větší rolníci jsou pouze 3 (kolonisté). O živnostnících bylo zmíněno již na počátku článku. Četně zastoupeni jsou státní a veřejní zaměstnanci. Jsou to zaměstnanci dráhy, pošty, pak finanční stráž, četnictvo, učitelstvo, personál výchovny a klášterní nemocnice. V některých německých rodinách zaměstnána jsou česká služebná děvčata, u několika hospodářů i čeští čeledíničeští čeledíni. Také několik českých učňů učí se u českých a německých mistrů.

Potěšitelným zjevem jest, že většina dětí i z rodin nejchudších učí se řemeslu, anebo studuje na školách břeclavských. Přispívá to mocně k zvýšení úrovně těchto rodin, ale na druhé straně pro menšinu znamená to těžko nahraditelnou ztrátu. Vyučený a vyškolený dorost, nemajíc ve Valticích zaměstnání, odchází do světa, aby se již ve většině případů nikdy zpět nevrátil. Tak odchází z menšiny mladí schopní lidé, za které těžko se získá náhrada. Toto je také jeden z těžkých problémů valtické menšiny (a ovšem i jiných menšin jihomoravských), který při naprostém nedostatku průmyslu a po nezdařené pozemkové reformě bude velmi těžko řešitelný.

Pokusil jsem se laskavému čtenáři přehledně vylíčiti hospodářské postavení naší menšiny. Je patrno, že byť i jevil se tu určitý znatelný rozvoj, přece jen v celku tu schází hospodářská základna. Máme příliš velkou převahu rodin nemajetných. Práce pro všechny najde se jen s obtížemi. Český majetek pozemkový v budoucnosti již asi vzrůstati nebude, nebo jen nepatrně. Značný na pohled majetek domovní není také nijak známkou bohatství, spíše jen podnikavosti našich lidí, podnícené ve většině případů bytovou nouzí. Majetek ten dá se udržeti jen za příznivých hospodářských poměrů, hlavně při dostatku zaměstnání. A zatím práce spíše ubývá, takže příšera nezaměstnanosti začíná v poslední době strašiti i u nás. Opatřování práce, konané každoročně některými obětavými předáky menšiny, potkalo se na př. letos s velkým nezdarem. Řada dělníků ještě nyní (z. j. v květnu) nemá výdělku. Je obava, že krise v zaměstnanosti bude příčinou i vystěhování se řady českých rodin z Valtic, nezlepší-li se poměry.

ích sil. Výhodně by se tu zejména uplatnil průmysl zemědělský (konservování zeleniny a ovoce, výroba ovocných šťáv). V tom ohledu dalo by se ve Valticích udělati mnoho, neboť zdejší kraj má pro zelinářství a ovocnictví přímo ideální podmínky. Německý kapitál počíná se již interesovati a záleželo by tudíž jen na podnikavosti českých lidí, aby se nedali Němci předběhnout. Velmi dobře prosperoval by ve Valticích velkoobchod vínem, neboť Valtice stávají se centrem jihomoravského racionelního vinařství. Žel, že i zde nejeví se v českých kruzích patřičný zájem. Ze živnostníků nám tu prozatím schází český řezník, který by současně velmi výhodně mohl obchodovati dobytkem. Je nám dále třeba dobré vůle majitelů a vedoucích všech českých podniků ve Valticích a v Břeclavi (a to jak státních, tak i soukromých), aby dávali přednost našim příslušníkům, kteří přece také dovedou dobře i pilně pracovati. Při dobré vůli mohli by míti zaměstnání mnozí z těch, kteří dnes třeba živoří bez práce.

Čilí a podnikaví zdejší Němci lákají do Valtic německé pensisty ze všech téměř krajů republiky a možno říci, že jejich snažení se dobře daří. Jsem toho názoru, že by se zde dobře líbilo českým pensistům, kterým by tu pobyt získáním levných stavebních míst a výhodnými stavebními poměry byl umožněn.

Ku konci pak bych otevřeně chtěl ještě říci, čeho je naší menšině (jako i jiným českým menšinám) nejvíce třeba. Je to náležité pochopení veřejných činitelů a české veřejnosti pro hospodářské potřeby menšiny a její rozkvět. Nemohu tvrditi, že tohoto pochopení bylo vždy nazbyt. Naše úřady, jakož i celá česká veřejnost měly by si již jednou uvědomiti, že k životu nestačí nám barevné fangličky, lesklé fráze o vlastenectví, ba ani zdi nových školních paláců! Je tu třeba upřímné a činy podepřené snahy, zajistiti českým menšinám chleba! Kdo jim jej nedá a mohl by, ten nemůže slouti přítelem menšin, byť to třeba tisíckrát o sobě veřejně vyhlašoval.