Nejstarší dějiny valtického katastru ve světle archeologických nálezů
Vylíčit dějiny nějakého území na podkladě archeologických nálezů není právě jednoduchým úkolem. Mnohým se také může zdát, že to, co můžeme vyčíst z památek hmotné kultury pravěkých i časně historických obyvatel, je málo. Je to tím, že pracujeme s prameny zcela jiného charakteru než jsou prameny písemné, které umožňují zachytit, často velmi přesně, nejrůznější událostí.
 

Obr. 1. Archeologické naleziště v okolí Valtic (1- neolitický sekeromlat; 2 - hrob a jáma únětické kultury; 3- keltské sídliště; 4 - denár císaře Trajána a střep z doby římské; 5 - střepy z doby římské; 6 - slovanské pohřebiště; 7 - hrádek Goldberg; 8 - zaniklá osada Aloch; 9 - zaniklá osada Kelčín; 10 - zaniklá osada Königsbrunn; 11 - nález značkované keramiky; 12 - nálezy z tzv. Loiblova domu

Pomocí archeologických pramenů můžeme zatím zachytit jen změny většího rozsahu a dosahu, jako jsou změny výroby, zrněny společenských struktur, změny etnické atp.
Valtice jsou městem ležícím dnes přímo na státní hranici. Původně však katastr dnešních Valtic ležel uvnitř staré sídelní oblasti. Chceme-li správně zhodnotit význam dnešního území Valtic v pravěku, musíme si bezpodmínečně všímat nálezů na obou stranách státní hranice.
Valtický katastr zabírá část nejjižnější Moravy, která pro výhodné přírodní podmínky byla s oblibou vyhledávána pravěkými lovci, pastevci a zemědělci. Mírně pahorkatý terén je protínán dvěma potoky, z nichž jeden, pramenící na jižním okraji města, teče severozápadním směrem a vlévá se do rybníka Nesyt. Druhý potok, pramenící v severní části katastru, teče zprvu východním a potom severovýchodním směrem a nakonec se vlévá do Prostředního rybníka. Během svého toku dnes ještě napájí několik menších rybníčků. Život pravěkého člověka se soustřeďoval vždy kolem zdrojů základní životní potřeby - vody, a tak tornu bylo i v případě Valtic. Vydatný zdroj vody musel být i východně města, protože tam nacházíme další významnou koncentraci pravěkého a středověkého osídleni (obr. 1).
Po pobytu člověka ve starší a střední době kamenné (tj. 600.000-5000 let př. n. 1.) nemáme na dnešním katastru Valtic ani stopy. Poměrná blízkost světoznámých sídlišť „lovců mamutů“ pod Pálavou však nevylučuje možnost, že tito lovci na svých výpravách přišli až sem.
První doklady o pobytu pravěkých lidí u dnešních Valtic známe z mladší doby kamenné tzv. neolitu (asi 5000-2500 Jet př. n. 1.). V tomto významném období, v němž lidstvo prodělalo jednu ze svých nejpodstatnějších proměn - přechod od neproduktivního k produktivnímu hospodářství - což v podstatě znamená vynález chovu dobytka a zemědělství, je země schopna uživit mnohem více obyvatel než dříve. Zemědělství si vyžádalo i výrobu jiných nástrojů. Vedle nástrojů štípaných z vhodného kamene se začínají vyrábět i nástroje hlazené a vrtané. K novým vynálezům patří i výroba nádob z pálené hlíny. Zemědělství také obyvatelstvo více vázalo na určité místo a tak člověk začíná se stavbou trvalejších příbytků. Změny byly tak pronikavé, že anglický badatel G. Childe je nazval „neolitickou revolucí“.

Také úrodná půda okolí dnešních Valtic byla využita nejstaršími zemědělci. Svědčí pro to několik nálezů kamenných nástrojů. Dva nálezy, patrně kamenných mlatů přímo ve městě, zaznamenal již v třicátých letech J. Zajicek. Kamenný korytovitý sekeromlat, vyrobený z břidlice s poškozeným týlem nalezený ve městě, se dnes nachází v majetku J. Hromady (obr. 3). Je překvapující, že z neolitického sídliště nejsou zatím známy nálezy keramiky, což je možno vysvětlit tak, že střepy neupoutaly na sebe takovou pozornost jako kamenné nástroje. Přesnou lokalizaci neolitického

Obr. 3. Kamenný kyjovitý sekeromlat

sídliště dosud neznáme, protože kamenným neolitickým nástrojům býval ještě v poměrně nedávné době připisovám magický význam, proto byly sbírány a používány k ochraně stavení proti bleskům. Nález nejméně tří neolitických nástrojů ve Valticích nás opravňuje předpokládat na území valtického katastru sídliště neolitického člověka.
Z pozdní doby kamenné - eneolitu (asi 2500-1800 let př. n. 1.), kdy celá střední Evropa byla svědkem četných migrací a etnických změn, nemáme z těsného okolí Valtic dosud žádné nálezy.
Již v pozdní době kamenné některá etnika procházející střední Evropou začala používat nového materiálu k výrobě nástrojů a především zbraní - kovu. Zprvu je to měď a později teprve slitina mědi a cínu - bronz. Podle výroby bronzových ozdob, nástrojů a zbraní se jedno období vývoje lidstva, trvající několik staletí, nazývá dobou bronzovou. Výroba bronzových předmětů velmi silně zasáhla do struktury společnosti. Ze zemědělců a pastevců se tehdy již zcela zřetelně vydělila vrstva řemeslníků kovolitců. V hrobových nálezech se markantně projevuje majetková diferenciace. Počet obyvatelstva se oproti mladší době kamenné zvýšil. Sídliště a pohřebiště ze starší doby bronzové bylo teprve nedávno nalezeno u strojních dílen Čsss ve Valticích. Roku 1954 zachránil J. Hromada zbytky kostrového hrobu a odpadní jámy. Kostra byla nalezena v hloubce 70 cm. Nebožtík byl pohřben ve skrčené poloze na pravém boku. Pohřeb byl orientován ve směru sever-jih. U hlavy pohřbeného byla nalezena nádobka poškozená při výkopu. Druhá nádobka byla nalezena u nohou. Na lebce je patrna zelená skvrna, která svědčí pro to, že u lebky bývaly bronzové náušnice, jejichž patina zanechala na kosti stopy.

Obr. 4. Nádobky únětické kultury, nalezené v hrobě skrčence

Oba keramické nálezy patří mezi baňaté hrnky s uchem vytaženým z okraje. Povrch nádob je černý a hlazený (obr. 4). U jedné nádobky se ucho nedochovalo, ale analogicky je musíme předpokládat podle pupíku, který se vyskytuje u únětických nádob proti uchu. Analogie nacházíme na pohřebišti v Sardičkách u Bučovic a jinde. Celý hrob můžeme připsat lidu s únětickou kulturou, který obýval naše území i území dnešního Rakouska v období asi 1800-1500 př. n. 1. Patnáct metrů severovýchodně od kostrového hrobu byla nalezena pravěká jáma hluboká 1,4 m, při jejímž výzkumu se podařilo nalézt velkou rozbitou mísu se zbytky zvířecích kostí a malé úlomky keramiky. Kromě toho v bocích jámy byly objeveny dva výstupky, v nichž se nalezly lastury. Celé dno jámy, která se hruškovitě rozšiřovala, bylo pokryto vrstvou popela mocnou 10 cm, v níž se zachovaly kousky zuhelnatělého dřeva.
Dlouhá staletí mladší doby bronzové a starší doby železné nemáme osídlení ve Valticích a v jejich těsném okolí doloženo žádnými nálezy, což ještě neznamená, že by v té době nebyl dnešní valtický katastr osídlen, ale spíše je možno uvažovat o tom, že stopy osídlení z této doby nebyly dosud objeveny.

Obr. 5. Střep z doby římské, nalezený u vodárny

Z archeologických nálezů je jisté, že na Severu dnešního valtického katastru sídlili v posledních staletích př. n. 1. Keltové. Bojovní Keltové ve 4. a 3. století př. n. 1. obsadili značnou část střední Evropy. Rozsah jejich expanze vyznačují kostrová pohřebiště, na nichž pohřbívali své zemřelé. Množství zbraní v keltských hrobech svědčí pro to, že Keltové byli jen úzkou okupační vrstvou, která ve střední Evropě žila z práce domácího podmaněného obyvatelstva. - V posledních stoletích př. n. 1., kdy keltská moc dosahuje vrcholu, obchod a řemesla se soustřeďovala na opevněných místech - oppidech. V posledních desetiletích př. n. I. ztrácejí Keltové na našem území moc a jsou vytlačováni Germány. Jistě však mnoho Keltů zůstalo a tak jejich přínos ke středoevropské kultuře je trvalý. Pozdněkeltské sídliště venkovského charakteru se rozkládalo u potůčku, který pramení v okolí kopečku „Goldberg“. Roku 1931 H. Freising objevil v těchto místech tuhové střepy s ovalenými okraji, které jsou charakteristické pro pozdněkeltské osídlení.
Po změně letopočtu bylo osídleno území dnešního Československa germánskými kmeny, z nichž dva známe dokonce i jmény. Byli to Markomaní a Quádové. Římské impérium, které na počátku našeho letopočtu prožívá dobu svého maximálního rozkvětu, ustálilo část své středoevropské hranice na Dunaji. Tuto hranici Římané dobře opevnili. Nechyběly však ani snahy dobýt dalšího území. V některých obdobích operovaly římské legie na Moravě a na Slovensku. Zatím jediná bezpečně doložená římská stanice na Moravě, postavená z cihel kolkovaných značkou X. legie, byla prozkoumána u Mušova pod Pálavou. Římanům se však nepodařilo trvale připojit území Germánů sídlících na území dnešního Československa, což však nebránilo čilým stykům s hospodářsky i kulturně vyspělejšími územími ovládanými Římen. Z římských provincií se dováželo množství luxusních předmětů - značkovaná keramika zvaná terra sigillata, spony, lampičky atd.

Obr. 6. Profily okrajových střepů pocházejícíh ze zaniklé osady Aloch

K častým nálezům patří i římské mince, které byly nalezeny i ve valtickém katastru. Na blíže neznámém místě byl objeven bronzový antoninian ražený v době vlády císaře Aureliána (270-275 n. 1.). Na líci této nalezené mince vidíme korunované poprsí císařovo s opisem IMPCAVRELIANVS a na rubu stojící postavu s dvěma malými postavičkami u nohou, obklopenou opisem ORIENSAVG.2‘ Druhá mince byla nalezena roku 1930 ve vinohradě J. Jermera v trati „Steinlehen“, ležící východně od Valtic. Stříbrný denár byl ražen za císaře Traiana (98-177 n. 1.). Na líci velmi pěkně zachované mince je vyobrazen císař s věncem. Na opisu je jeho jméno s tituly (IMPTRAIANOAVGGER DACPMTRPCOSVIPP). Na rubu je vyražen císař na koni. Opis hlásá, že minci dal razit římský senát na císařovu počest (SPQR OPTIMO PRINCIPI). Trajánův denár byl nalezen zřejmě na sídlišti, jak o tom svědčí nález střepu u nové vodárny, která leží v těsné blízkosti bývalého Jermerova vinohradu. Střep pochází z výdutě nádoby vyrobené z jemného materiálu. Barva je černá. Povrch byl hlazený až leštěný. Na vnější straně je radélková výzdoba (obr. 5).
Střep patří mezi keramiku zdobenou radélkem, která se v Polabí a v Čechách vyskytuje od poloviny 2. století s maximem produkce na počátku 3. století. Morava a Dolní Rakousko patří k okrajové oblasti výskytu této keramiky, která se většinou nalézá na sídlištích. Sídliště Germánů z doby římské se táhne pravděpodobně až k trati „Dolní čtvrti“ (dříve „Uatere Vierteln“), kde byly nalezeny i střepy z římskoprovinciální keramiky.V období stěhování národů, kdy Evropa prodělává mohutné pohyby různých kmenů, nemáme z těsného okolí Valtic zatím žádných nálezů.
 

Obr. 7. Nožka poháru, profil zásobnice a profil pokličky nalezené v prostoru zaniklé osady Kelčín

Slovanské obyvatelstvo přišlo na území Moravy někdy v 5. století a během poměrně krátké doby vytlačilo nebo asimilovalo starší Germány. Během několika dalších staletí se Slované sžívají se středoevropským kulturním prostředím, které působí i při vytváření jejich kultury. V 9. století se stala Morava krystalizačním místem a později centrem Velkomoravské říše. O vysoké úrovni Slovanů, sjednocených pod vládou dynastie Mojmírovců, svědčí archeologické výzkumy, které se po druhé světové válce provádějí na několika střediscích z té doby. Nejdříve bylo započato s výzkumem ve Starém Městě u Uherského Hradiště a v jeho okolí. Bylo tam objeveno pět církevních staveb, kolem nichž se rozkládaly hřbitovy. A jsou to právě hroby, které obsahují nejvíce šperků, zbraní a jiných předmětů denní potřeby, svědčících o velké dovednosti místních řemeslníků. Významné hradisko stávalo u Mikulčic nedaleko Hodonína. Bylo zde proz1oumáno pět kostelů na vlastním hradišti a několik na předhradích. Na podkladě archeologických pramenů je pravděpodobné, že sídlo knížete Rastislava a Svatopluka se nacházelo na území mikulčického hradu, kdežto rezidence Metodějova bývala v oblasti dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Významný velmožský dvorec a později hradisko bývalo i na „Pohansku“ u Břeclavě, kde byl objeven jeden velkomoravský kostel s pohřebištěm. Velkomoravská říše zabírala v době svého největšího rozkvětu i Čechy, Slovensko, část dnešního Rakouska a Polska. Proto nás ani neudivuje, že právě na hranici s Rakouskem bylo u Valtic objeveno Josef slovanské pohřebiště. Při těžbě ve štěrkovně východně od Valtic bylo rozrušeno pohřebiště. Do muzea ve Valticích se dostal hrot železného kopí s tulejkou dlouhý téměř 30 cm, železná sekyra protáhlého typu s širokými ostny a týlem ukončeným úzkou obdélníkovou plošinkou a nádoba vejčitého tvaru zdobená třemi vodorovnými pásy několikanásobných vlnovek (obr. 12). Sekera a kopí patří k běžným zbraním velkomoravských bojovníků, kterým byly dávány i do hrobů. Rovněž i keramika je charakteristickým nálezem na

Obr. 8. Nádoba nalezená v zahradě tzv. Loiblova domu, později domu Lichtenštejnova

venkovských pohřebištích ze střední doby hradištní (800 až 950 n. l.). V pískovně u Valtic bylo tedy objeveno pohřebiště ze střední doby hradištní, na němž pohřbívalo obyvatelstvo slovanské osady, jejíž polohu však dosud neznáme. Hroby byly samozřejmě kostrové, protože ke změně původního žárového pohřebního ritu v kostrový došlo někdy kolem roku 800. Nic na tom nemění skutečnost, že kostrové zbytky se do valtického muzea nedostaly, nebo dostaly a nebyly uchovány.
Archeologie není jen cenným pramenem k poznání pravěkých dějin určitého území, ale významně může doplnit naše poznatky i v době historické. Získáváním a zpracováním archeologických pramenů z této doby se zabývá mladá disciplína zvaná historická archeologie. Velká pozornost se věnuje právě výzkumu zaniklých osad, který přináší prameny k poznání života nejprostšího lidu, o němž písemné prameny většinou mlčí, nebo dodávají jen kusé informace. Na území dnešního valtického katastru jsou čtyři zaniklé středověké osady, z nichž dvě máme doloženy i archeologickými nálezy.
Severovýchodně od Valtic, u potůčku pramenícího poblíž kopečku „Goldberg“, stávala osada Aloch. Svědčí pro to i název nedaleké trati „Alahovo pole“. V písemných pramenech se osada uvádí roku 1391, 1410 a 1414. Roku 1570 a 1571 byla již pustou. Při povrchovém sběru v okolí potůčku bylo roku 1967 nalezeno množství keramických střepů (obr. 6). Některé z nalezených střepů můžeme datovat již do 12. století, kdežto jiné do 13. až 15. století. Střepy označené jako slovanské nalezl zde i H. Freising. Se zaniklou osadou Aloch souvisí i kopeček „Goldberg“ nebo „Kuperk“. Je to zřejmě umělý násyp tvaru komolého jehlanu s téměř čtvercovou základnou. Spodní základna má rozměry přibližně 22 X 22 m a strany horní plošinky, která se mírně svažuje k východu, měří 13, 13, 11 a 10 m. Výška nad okolím je asi 4 m. Terén v okolí je poněkud snížen a ohraničen nízkým valem čtvercového půdorysu. Při zjišťovacím archeologickém výzkumu, který zde provedli členové žákovského vlastivědného kroužku za vedení J. Hromady roku 1966, bylo ale zeno několik střípků, železná plochá šipka s trnem a dva železné hřebíky. Nálezy můžeme datovat do 13., eventuálně počátku 14. století. Podle četných analogií ze západní a střední Evropy sloužil kopeček zvaný dnes „Kuperk“ jako uměle navršená podstava, na níž byla někdy ve 13. století postavena patrně dřevěná věžovitá budova sloužící jako sídlo feudála přilehlé osady. Ve 14. století budova na hrádku zanikla patrně v souvislosti se začleněním do většího panství. Původní funkce kopečku upadla během staletí v zapomenutí a lidé si začali kopeček vysvětlovat jako pohřební mohylu, v níž odpočívá se zlatým pokladem turecký vojevůdce. Podle jiné pověsti nasypali kopeček čepicemi pruští vojáci.


Obr. 9, 10. Středověký pohárek z Valtic a dva džbánky

Podobné pověsti byly zaznamenány na mnoha lokalitách jižní a východní Moravy a vždy se víží k zbytkům opevněných sídel šlechty. Závěrem se stručně pokusím shrnout dějiny zaniklé osady Aloch. Osada vznikla na místě již dříve osídleném Kelty a Slovany. Ve 13. století byl zde vybudován hrádek. Osada zanikla v 15. století postupným vysídlením obyvatel do Valtic.
Východně od Valtic stávala osada Goldschein, původně česky buď Genža nebo Jelčín, Kelčín. V písemných pramenech se uvádí roku 1322, 1410, 1414, 1424, 1449 a roku 1570 byla již pustou. Podle písemných pramenů se zdá, že osada zanikla později než Aloch, ale příčina zániku byla patrně táž. Obyvatelé se odstěhovali do bezpečnějších Valtic. Přibližnou lokalizaci zaniklé osady umožňuje název trati „Geldschingen“ nebo „Kelčinky“. Při melioraci roku 1961 zachránil R. Halouska na polích nedaleko od železniční trati vedoucí přes Valtice do Břeclavě množství střepů pocházejících z této osady. Mezi nálezy zvlášt zaujme část ploché pokličky s držadlem, okrajový střep z masivní zásobnice a nožka poháru (obr. 7). Analogie k nalezeným střepům jsou mezi keramikou získanou systematickým výzkumem hrádku u Gaiselbergu v Dolním Rakousku. Podle těchto analogií můžeme nálezy ze zaniklé osady Kelčín datovat do první poloviny 15. století. Tomuto datování neodporují ani nálezy české a moravské, mezi nimiž ploché pokličky nacházíme jen zřídka.40 Třetí osada, která zanikla ve valtickém katastru, se jmenovala Königsbrunn. V písemných pramenech se uvádí roku 1338 a 1358. Roku 1570 se uvádí jako pustá. Osada ležela na potoce, který protéká Valticemi a vlévá se do rybníka Nesyt. Její všeobecnou lokalizaci umožňuje starý název trati „Königsbrunenfeld“. Žákovský kroužek z Valtic nalezl na polích u potoka několik střepů, které se bohužel ztratily. Nálezy budou jistě velmi důležité, protože osada se neuvádí v urbáři lichtenštejnského panství z roku 1414, z čehož vyplývá, že zpustla již ve 14. století. Čtvrtá zaniklá osada u Valtic - Potendorf je zatím doložena jen písemnými prameny k roku 1359, 1374, 1391, 1411, 1414, 1418, 1445 a názvy tratí .‚Pottensberg Sandhübel“ a „Obere Pottenberger“ v jižní části valtického katastru. Přímo ve Valticích bylo nalezeno rovněž mnoho středověkých archeologických památek, z nichž můžeme vyčíst mnoho zajímavého. Ze 13. století pochází nádoba nalezená při stavbě hygienického zařízení. Nádoba je při okraji opatřena ouškem a na vnější straně zdobena několika pásy výzdoby provedené radélkem. Ve třicátých letech nalezl Jan Svoboda ve Valticích pohárek a dva džbánky (obr. 9, 10). Velmi zajímavý je pohárek s tordovanou nožkou, opatřený třemi oušky, v nichž jsou zavěšeny kroužky (obr. 9). Pohárek je zcela unikátní. Svým tvarem připomíná brněnské poháry, avšak liší se od nich kroužky a tordovanou nožkou. Porýnské dílny v Dreihausenu vyráběly sice v 16. století keramiku zdobenou zavěšenými kroužky Přesná analogie pohárku z Valtic nebyla dosud objevena, Z čehož právem můžeme usuzovat, že valtický pohárek nebyl vyroben v Porýní, ale patrně některým brněnským hrnčířem, který použil výzdobného prvku, se kterým se setkal snad na „zkušené“ v Porýní.Datovat můžeme uvedený pohárek, stejně jako oba nalezené džbánky do 16. století.
 

Obr. 11. Značka keramické dílny v Enns, nalezená ve Valticích na okraji střepu

Při výkopu jámy na nádvoří valtického zámku roku 1968 byly narušeny středověké vrstvy obsahující množství druhotně uložených lidských kostí a ojedinělé střepy. Jeden okrajový střep pocházející z masivní nádoby byl opatřen kolkovanou značkou ve tvaru oválu s křížkem uvnitř. Protilehlá ramena kříže byla jednak rozeklána a jednak přerušena příčnými břevny tak, že vytvářejí další křížky (obr. 11). Stejná kolkovaná značka byla nalezena na dvou hornorakouských lokalitách a zdá se, že takto značenou keramiku vyráběli hrnčíři v Enns. Keramika vyráběná a značkovaná v hornorakouských i dolnorakouských dílnách byla v 15. století pro svoji velkou oblibu exportována do Maďarska, na Slovensko a v omezené míře i na jižní Moravu.
Zajímavá keramika byla nalezena roku 1936 v zahradě tzv. Loiblova a později Lichtenštejnova domu. Mezi nálezy jsou kromě celé nádoby (obr. 8) části plochých i zvonkovitých pokliček a zlomky nádob. Podle toho, že keramika nese stopy nehotovosti se zdá, že bylo objeveno střepinisko valtického hrnčíře pracujícího někdy ve 14. nebo 15. století.
Tím bychom ukončili část dějin osvětlenou archeologickými nálezy. Snad se podařilo ukázat na velkou důležitost památek hmotné kultury pro poznání dějin člověka v době, kdy lidská historie není osvětlena písemnými prameny. Ale i později, kdy jsou písemné prameny hlavním zdrojem historikova poznání, přinášejí archeologické prameny mnoho zajímavých poznatků.
Závěrem musíme poděkovat všem obětavým nadšencům, kteří jak v minulosti, tak i v současné době zachraňují památky na život našich předků, protože bez jejich pomoci a spolupráce bychom nikdy nemohli zachytit obraz pravěkého osídlení valtického katastru v tom stavu, jak byl uveden. Mnoho památek však stále ještě čeká na své objevitele, a tak bychom si jen přáli, aby nikdo nenechal žádný náhodný nález zmizet bez povšimnutí, ale aby vždy oznámil nález odborníkům, kteří jsou povinni zajistit jeho vyzvednutí a odborné zpracování.

Josef Unger

Obr. 12. Kopí slovanského bojovníka

Čerpáno z knihy "Valtice", vydané r. 1970 Muzejním spolkem v Brně