Vývoj názvu města Valtic
V nejstarších listinách se nám objevuje název Veldesperch, Veldespurch, což by znamenalo Veldův hrad; snad původní název osobního jména zněl poněkud odlišně; Beranek předpokládá znění původního názvu zakladatele Velinsicha, což by znamenalo Velinsichův hrad; tento název — bavorského původu — se během let podstatně změnil na Veldesperch, Veldespurch, původně vybudovaný v blízkosti Pasova — dnes součást města, fara Steining — a při kolonizaci Valticka název přenesený na dnešní Valtice.
Podle osobních jmen odvozovala své názvy i další řada míst — by zaniklých — v oblasti Valtic, jako například Potendorf (od osobního jména Poto), Katzelsdorf (od Chazila), Kelčín (od Kelčína) a Schrattenberk (od Scrota). Jiná místa získala svůj název podle majitele (například Königsbrunn — královská studna, což je znamením zeměpanské držby, nebo německý název Hlohovec — Bischofswarth — pohraniční biskupská stráž — majetek řezenského biskupa, stejně Poštorná, i když v německém Themenau se objevuje slovanský název lesa — majetku řezenského biskupa). Baumgarten dostal název od množství ovocného stromoví.
Názvem Veldesperch se Valtice představují poprvé v roce 1192, kdy tamní biskupský hrad byl předáván Seefeldům: Castrum Veldesperch cum XIII. Mantis; v roce 1220 slyšíme o truksasovi z Valtic — de Veldesperch, v roce 1204 se objevuje název Uelsperc, Veldesperg, v roce 1217 de Veldesperc,  v letech 1217—1241 se připomíná truksasa de Veldsperg, nebo Veldesperch, v roce 1219 opět se setkáváme s názvem Velsperch; stejně i v roce 1223, nebo v témže roce de Veldsperch, 1243 de Veldesperch, v letech 1250 až 1260 Veltsperch, 1269 Velsperch,“ v roce 1277 se v listině mluví o hradu Velsperku — sub castro Velsperch; dále v římské listině z roku 1295 se připomíná valtický kostel slovy: ecclesia sancte Marie virginis de Velsperg; stejným názvem se uvádí i kostel v roce 1315 — ze Velsperch, nebo v roce 1320 a v roce 1322; v lichtenštejnském urbáři z roku 1414 je uveden název města slovem Veltsperig, v dalších stoletích se ustaluje název Feldtsberg (Feldtsperg, Feldtsperig). Z uvedených názvů je zřejmo, že se v neustálých obměnách vyvíjel německý název, který se ustálil na Feldsberg, užívaný až do nejnovější doby.
Český název Valtice je doložen poprvé v letech 1527 až 1528; jeho vznik je záhadný: buď jde o novotvar, nebo o nějaké zkomolené jméno z dob starších. Tento název se pak objevuje velmi často, zejména v českých lichtenštejnských listinách, vystavených ve Valticích. Vžitost tohoto názvu nám též prozrazuje i Komenského mapa Moravy z roku 1627, kde vedle německého názvu Feldsberg je uveden český název Valtice. To je znamením, že český název Valtic byl v té době plně vžitý, že Komenský název města uvedl na své mapě s německým, i když běželo o město v Dolních Rakousích. Vžitost českého názvu je tím zajímavější, že jen německé názvy se na mapě objevují u Lanžhota (Landshut), obdobně u Mikulova (Niclspurg), u Drnholce (Dürnholz) a u Dolních Dunajovic (Unt. Danowitz).
V 19. století vedle úředního názvu Feldsberg byl velmi častý i lidový název Valčice, jak jej známe i ze stejnojmenné Bezručovy básně Valčice; po připojení Valtic k ČSR se ujal úřední název Valtice, který je dnešním názvem města Valtic; lidový název Valčice se v lidovém povědomí užívá dodnes, i když bylo město osídleno novým obyvatelstvem.
Nesmí nás udivovat, že český název Valtic byl užíván v době, kdy běželo o místo z větší části německé. Musíme si uvědomit, že severní část Dolních Rakous — jak seznáme níže — měla původně slovanské osídlení. Svědectvím tohoto momentu je, že tu vedle německých jmen existují místní pojmenování — jak dokázali prof. dr. Hosák a dr. Havlík — česká, ale i mnohdy německá typická jména jsou odvozena z českých názvů.
Tak je tornu například u řek: u Hrádku Olešná a Blatnice (Fladnitz), u Drozdovic Pijavice, Tuberiška, Javorka u Rakous, Bystřice, u Dobersbergu Leštnice, u Skřemelic Skřernelice. Do Chuly Ústí z levého břehu Světlá, Hradnice, Slatinka, Debrnice, Modřice, Borová, z pravého břehu Doubrava a Louče (Lois). Z hor se jmenuje k roku 1055 Movriberk (Mailberk), což značí Moravské hory, k roku 1074 Raugacs sylva, tedy Rakouský les. Na východě jsou Lysé hory (Leiser Gebirge), pojmenované podle vsi Lysé (Leis).
Při jménech obcí se omezíme alespoň na nejcharakterističtější: tak Havranohrad (Rabensburg), Cáhnov (Hohenau), Čistějov (Zistersdorf), Střezenice (Drösing), Přílepy (Waltersdorf), Suché Kruty (Dürnkrut), Stožec (Staatz), Vratíkov (Frattingsdorf), Velké Mohelno (Gross Mugl), Hnánice (Gnadendorf), Hrádek (Hardeg), Kyjov (Chaja), Blatnice (Fladnitz), Řeteč (Retz), Drozdovice (Drosendorf), Jerouš (Geras), Rohy (Horn), Mysliboř (Meiseldorf), Jeseník (Gössing), Stráž (Strass), Trnava (Trünau), Kravaře (Schöngraben), Světlá (Zwettl), \Jlachov (Flachau), Skřemelice (Schrems), Hradec (Gars), Rakousy (Raabs), Ličov (Lischau). V některých případech se setkáváme u rakouských obcí s označením českým: Český Bejdov (novějiWaidhofen an der Thaya), České Kruty (Böhmischkrut), Český Pangort-Sady (Böhmisch Baumgarten). Poněvadž poslední názvy se uchovaly i v úředním místopisu názvosloví, lze právem předpokládat, že poněmčení zbytků českého obyvatelstva se událo vlivem kolonizace a mnohde v době velmi pozdní. Ještě v roce 1880 se napočítalo v Havranohradu-Ranšpurku 1051 Čechů a jen 778 Němců, v Ringelsdorfu 1000 Čechů a 210 Němců, v Přílepu (Waltersdorfu) 305 Čechů a 100 Němců, v Cáhnově 680 Čechů a 2238 Němců, v Dolním Opatově (Altsdorfu) 101 Čechů a 768 Němců.
Svědectvím slovanského osídlení jsou nejen jména obcí, ale i jména rodová, náhrobky na hřbitovech, jména polních tratí; to vše je nepopíratelným dokladem národního uvědomění tohoto slovanského lidu v dnešním Dolním Rakousku.
Metoděj Zemek