Nemocnice milosrdných bratří

Jižní Morava poutala pozornost člověka od těch nejstarších dob lidské existence v Evropě až po současnost. Zvláště její jihovýchodní část, ohraničená městy Valtice - Břeclav - Podivín - Brno - Pohořelice - Mikulov, to dokumentuje svými bohatými archeologickými nálezy, historickými památkami a písemnostmi. Osídlena byla již ve starší době kamenné. Potvrzuje to mimo jiné i vzácný nález sošky ženy zvané "Věstonická Venuše" a tábořišť lovců mamutů pod Pavlovskými kopci. Dějiny člověka žijícího v tomto kraji pak pokračovaly v nepřetržitém toku až do živé současnosti.

Je to oblast s velkým bohatstvím přírody - flory i fauny, oblast, přes kterou procházely kupecké i vojenské cesty, spojující chladný jantarový sever se slunným jihem Středomoří a dále i se vzdáleným zámořím, křižovatka cest mezi Baltem a Adrií, mezi východem a západem Evropy. Jižní Morava je však i půvabný, bohatý kus přírody, na kterém, uvažujeme-li o unikátním "lednicko-valtickém areálu", se podílela i dovednost lidských rukou a um. Není proto nic divného, že tato oblast se stala i terčem politických a mocenských zájmů. Příznivé podnebí a půdní podmínky pak přispívaly již od dávných dob k rozvoji zemědělství, zahradnictví a lesnictví.

Postupně ovládly toto území šlechtické rody Liechtensteinů a Diettrichsteinů a snažily se o jeho povznesení. Tak se stalo, že v roce 1605, tj. před 390 lety, přivedl Karel I. z Liechtensteina do Valtic řeholníky hospitálského řádu sv. Jana z Boha (Ordo Hospitalarius S. Ioannis de Deo), u nás lépe známého jako řád Milosrdných bratří. Bylo to právě 55 let od smrti zakladatele řádu svatého Jana z Boha, původním jménem Juan Ciudad. Cílem řádu bylo budovat a provozovat ve své době velmi moderní, humánní a hygienické nemocnice jak pro majetné, tak i pro chudé nemocné a raněné. Heslem řádu bylo: "PER CORPUS AD ANIMAM”, což ve volném překladu znamená "Přes péči o tělo k duši člověka".

Město Valtice se tak stalo prvním působištěm řádu severně od Alp (tj. ve střední a severní Evropě). Odtud se pak řád šířil do dalších míst, jako např. do Brna, Vídně, Prahy, Prostějova, Letovic a řady dalších měst. Slibně se rozvíjející řádová činnost ovlivňovala nejen zdravotnickou, ale i společenskou osvětu v širokém okruhu své působnosti. A právě tomuto období zůstala naše historie v mnohém dlužná. Ne dost dobře jsme dovedli docenit kladné výsledky činnosti řádu, jeho osobností, nebo těch, kteří byli s řádem v užším kontaktu

V roce 1763 přišel do Valtic velmi učený a laskavý kněz - řeholník, lékař - chirurg, průkopník moderních léčebných a operačních metod, iniciátor a aktivní úspěšný učitel medicínských věd na řeholní škole, autor učebnic anatomie a chirurgie P. Norbertus Adamus Boccius. Z titulu svých řádových funkcí převora a později i provinciála se mimořádně zasloužil o vysokou úroveň operačních metod v nemocnicích řádu nejen ve Valticích, ale v celé tehdejší Rakousko-české provincii milosrdných bratří. Věnoval velkou pozornost lékárnám a zahradám, pěstování léčivých rostlin a získávání drog pro přípravu léků. Oblíbenou jeho činností byla botanika a návazně pěstování rostlin, zvláště zahradnických. Jeho čtyřicetileté působení ve Valticích poznamenalo tak rozvoj zahradnictví v místě i okolí. V rámci provincialátu nechal zakládat klášterní zahrady především s léčivými rostlinami, ovocnými stromy a keři, okrasnými rostlinami a dalšími druhy zahradnických rostlin. Podněcoval založení rostlinné sbírky druhů i tehdejších odrůd kulturních rostlin. Ty měly sloužit k zvelebení zemědělství, zvláště pak zahradnictví. Snažil se zaměřit v pěstování rostlin i na zušlechťování. Je zajímavé, že jím propagované rostlinné sbírky našly své pokračovatele. Byli to především Liechtensteinský úředník a hospodářský rada Theobald Wallberg a vídeňský zahradník Josef Lifka, kteří iniciovali zakládání pověstných rostlinných sbírek, známých jako “HERBARIA VIVA”. V nich byly vedle domácích odrůd kulturních rostlin zařazovány rostliny ze zahraničních i ze zámořských sbírkových expedic a zahrnovaly nejen rostlinné druhy zemědělské a zahradnické, ale i lesnické. Tyto sbírky sloužily jak pro potřebu praxe, především na knížecích statcích, tak také pro výuku na první zemědělské škole na Moravě, kterou založil vzpomínaný Wallberg v roce 1804 v Lednici na Moravě. Nazývala se "Seminarium oeconomicum".

Semena nadšení, která zasel svojí činností Boccius na Valticku, se následně projevila nebývalým rozmachem zahradnictví, zvláště vinohradnictví a ovocnictví. Boccius sám procestoval řadu předních vinohradnických oblastí v Evropě. Rozmach těchto odvětví zahradnické výroby si vyžádal založení dvouleté "Rolnicko-ovocnicko-vinařské školy" ve Valticích v roce 1873. Úroveň školy byla velmi vysoká a její pověst přesáhla i daleko do zahraničí, a tak ve Valticích studovali žáci až z Ruska a Turecka. Následně pak v roku 1895 se otevřela první střední zahradnická škola v tehdejším Rakousku-Uhersku pod názvem "Die höhere Obst- und Gartenbauschule" v Lednici na Moravě. Po roce 1945 se škola přemístila do Rakouska a dnes má sídlo ve Vídni (Wien - Schönbrunn). V Lednici na Moravě zůstalo "střední zemědělské učiliště" a od roku 1952/53 tam působí vysoké zahradnické učení, které se roku 1985 stalo Zahradnickou fakultou dnes v rámci Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Tak se dostalo uznání velké- mu úsilí, které vyvíjel Boccius za svého života a působení ve Valticích, o rozvoj a povznesení zahradnictví. Bohužel na tuto skutečnost naší historikové zapomínali, nebo si to neuvědomovali.

Boccius zanechal po svém více než třicetiletém botanickém bádání jedinečnou vynikající pozůstalost ve dvou botanických souborech o několika svazcích. Prvním souborem je herbář z roku 1766 s perfektně vylisovanými rostlinami bohaté flory, především z lokalit pod Pavlovskými kopci. Je možno jej považovat za nejstarší český herbář tohoto druhu a jako jeden z nejstarších herbářů v Evropě vůbec. Svým uspořádáním, počtem preparovaných druhů a provedením předčí herbář jeho řádového bratra a doktora medicíny Jáchyma Reimschisela, který je sice o něco starší, ale postrádá preciznost a početnost druhů, jak je tomu u Boccia. Rovněž známý herbář bratra Cypriána z kamadulského řádu v Červenom Kláštore na Slovensku z roku 1766 se mu nemůže rovnat.

Druhým botanickým souborem je nádherně ilustrovaný herbář o 14 svazcích, zobrazujících 2750 rostlinných druhů a variant. Tento jedinečný manuskript je znám jako "Liber regni vegetabilis retinens plantas ad vivum pictas" nebo také zkráceně "Hortus botanicus". Je to unikátní světové botanické dílo mimořádně obsáhlé a precizně provedené. Má vysokou vědeckou a uměleckou hodnotu, kterou mu dali ilustrátoři světového jména, rodáci z Valtic, bratři Bauerové Josef Antonín, František Ondřej a Ferdinand Lukáš. Boccius usměrnil jejich mimořádné nadání pro malířství. Zvláště u Františka a Ferdinanda dosáhlo jejich malířské umění světového uznání. Vynikajících výsledků bratři dosáhli zejména při zobrazování flory a fauny. Jejich obrazy uchovávají muzea a galerie v Londýně, Oxfordu, ve Vídni i jinde. Ferdinand absolvoval řadu zámořských botanických expedic a byl prvním Středoevropanem, který vstoupil do Austrálie a Oceánie vůbec (1801 - 1805). Se svým bratrem Františkem ilustroval mimo jiné i nesčetná botanická díla předních evropských vědců.

Podobně jako na Boccia, tak i na bratry Bauerovy naše botanická i malířská veřejnost zapomínala, ačkoliv ve svých oborech dosáhli nesmrtelného věhlasu. Nechť tato publikace a výstava k 390. výročí činnosti nemocnice Milosrdných bratří ve Valticích nám připomene jejich záslužnou činnost, která je bezesporu cenným vkladem do těch světlých stránek historie města Valtic a celé naší jižní Moravy.

Jan LUŽNÝ


Články tomuto blízké:
Nemocnice milosrdných bratří
Stavební historie nemocnice a kláštera milosrdných bratří
Hospitální řád sv. Jana z Boha (řád Milosrdných bratří)
Valtický konvent sv. Augustina