Zámeček Belvedere

Konečnou verzi plánu na vybudování zámečku s užitnou funkcí a přilehlé bažantnice navrhl a schválil dle údajů převzatých z dosavadní literatury Joseph Hardtmuth, jenž v letech 1805 - 1812 působil ve funkci ředitele lednického stavebního úřadu. Byly vystavěny dvě postranní budovy a terén upraven do podoby anglického parku, což zřejmě souviselo s novým trendem prosazovaným za vlády knížete Jana Josefa I. (vládl 1805 - 1836), který nastoupil dne 24. března 1805 po smrti Aloise Josefa. Iluzionistickou výmalbu interiérů provedl vídeňský malíř Josef Langenhöffel. Hardtmuth byl snad inspirován stavbou z královské zahrady v Kew zvanou "The Aviary". Hrubá stavba byla zřejmě dokončena ještě za života Aloise I. Josefa, tedy krátce před rokem 1805. Úpravy okolí však probíhaly patrně i za dalšího knížete Jana Josefa I. (vládl 1805 - 1836), neboť ještě v roce 1812 žádali valtičtí poddaní vrchnost, aby jim zaplatila škody způsobené výsadbou nové aleje a vyhloubením příkopů u cesty vedoucí k bažantnici ("am Wege zum Fasangarten gezohenem neuen Graben, und die daselbst gepflanezteAlee"). Na situačním plánu vyhotoveném Franzem Schlepem v lednu 1829 je Belvedere označen za letohrádek. Tento plán zřejmě reflektuje výsledný stav parkových a stavebních úprav. Jeden z prvních známých pohledů (ne-li vůbec první) namaloval kolem roku 1820 Ferdinand Runk.

Prameny z roku 1843 zmiňují chov zlatých a stříbrných bažantů a pávů v hospodářské části zámečku. O dvacet let později je na Belvederu připomínán byt lesníka.

Zásadní změny v okolí Belvederu nastaly v první polovině 70. let 19. století. Výsadba mladých stromů v aleji vedoucí k zámečku byla plánována již v roce 1869. Nová parková úprava v prostoru mezi prostranstvím před hřbitovem, silnicí Lednice – Valtice a Belvederem měla sloužit jako promenáda pro obyvatele Valtic. Terénní změny jižně od zámečku nastaly v souvislosti se stavbou železniční trati, jejíž provoz byl slavnostně zahájen dne 30. prosince 1872. Patrně v roce 1873 došlo ke stavbě nového kurníku pro bažanty. V následujícím roce bylo od nedalekého pramene vyvedeno nové vodovodní potrubí. Zedníci na Belvederu pracovali i v roce 1875. Poté zřejmě stavební aktivita na objektu ustala.

V letech 1892 – 1893 měl v Belvederu ve dvou místnostech přiléhajících k hlavnímu sálu svůj ateliér malíř a fotograf baron Raimund Stillfried, který zde restauroval obrazy nacházející se v liechtensteinsteinském majetku. Baron v zámečku též bydlel. Dne 5. února 1894 však objekt částečně vyhořel a baron byl nucen požádat knížete o přidělení jiného bytu. Jan II. Povolil Stillfriedovi zařízení nového bytu ve starém traktu ženského kláštera ve Valticích. Plány na obnovu Belvederu byly vyhotveny v roce 1895. Krov a střecha byly vyměněny v roce 1896. Materiál dodala firma Schifer-Bergbau-Actien-Geselschaft in Olmütz.Lovecký zámeček Belvedere kolem roku 1900

 

Práce na renovaci interiérů probíhaly zřejmě i v následujících letech. K zásadním úpravám došlo v roce 1913. Zámečnické práce a vybetonování podlahy provedla firma Ed. Ast und Com. Ingenieure. Unternehmung für betonbau, betoniesebau, wasserkraftanlangen, Brünn, Haberlergasse 51, která též dodala cement a šamot. Přípravné práce proběhly zřejmě na počátku dubna, sama firma zahájila na Belvederu činnos dne 21. dubna. V květnu došlo k obnově omítek, kterou provedla firma Georg Weiss, Stucateurmeister, Huttergasse nr. 26, Brünn. Malířské práce v jedné místnosti přilehlé k hlavnímu sálu tehdy provedl opět Wilhelm Schönwolf (Dekorationsmaler und Anstreichmeister, Wien II, Valeriestrasse 19.

Vroce 1928 došlo k určitým stavebním úpravám v hlavním sálu a přilehlých komnatách. Po provedení úprav byl zámeček vybaven mobiliářem zčásti přivezeným z jiných liechtensteinských objektů. Z vídeňské galerie se do Belvederu dostaly skleněné vitríny, hliněné vázy etruského původu a porcelán z 18. a 19. století. Z lednického zámku, Čínského letohrádku a Hraničního zámku byl přivezen porcelán a vitríny. Stavební správu velkostatku Lednice-Valtice vedl v roce 1933 ing. Karl Förster, který již dříve projektoval úpravy Belvederu. Z let 1930 – 1933 se zachovaly smlouvy, na jejichž základě byly byty v zámečku pronajímány zaměstnancům lesního hospodářství velkostatku (L. Jachimowicz, Ferdinand Zacher, Miri Koneschný).

Za první pozemkové reformy se Belveder dostal spolu s ostatními památkami lednicko-valtického areálu do záboru, v němž zůstal i po roce 1930. Bylo však stanoveno přechodné období ukončené rokem 1955, ve kterém měl objekt dočasně zůstat Liechtensteinům. Provizorium bylo ukončeno již v roce 1945, kdy byl veškerý majetek Liechtensteinů na území Československé Republiky zkonfiskovám dle dekretu prezidenta republiky č. 12/45 Sb.

Bombardováním na jaře roku 1945 hlavní budova zámečku neutrpěla. S výjimkou několika málo hodnotných kusů nábytku byl v létě téhož roku interiér prázdný. Objekt obsadilo ruské vojsko, které jej okupovalo ještě dne 24. července.

Dne 2. sprna 1951 schválil Okresní národní výbor v Mikulově pronájem tří místností Belvederu Hospodářskému družstvu v Mikulově za účelem skladování obilí. Nájemní smlouva byla podepsána dne 5. prosince 1951. V následujících čtyřech letech došlo ke značné devastaci interiéru i exteriéru. Škody popsal v roce 1955 odbor kultuy Krajského Národního Výboru v Brně. Dle zprávy ze 26. února 1957 byla stará šindelová střecha nahrazena bobrovkou, což stálo 10 406 Kčs 79 h.

Špatné zkušenosti s výkupním podnikem se zřejmě staly impulsem k úvahám o změně využití objektu. Tomu se však správce zámku bránil, jak vyplývá z výsledků místního šetření ze dne 9. července 1958. Nicméně dne 19. července 1958 požádal předseda včelařskohedvábnické komise Československé akademie zemědělských věd prof. Dr. Boleslav Tomšík o přidělení Belvederu genetické laboratoři ČSAZV v Lednici pro výzkumné účely. Příprava interiérů pro Československou akademii zemědělských věd se však oproti původním plánům zdržela. Ve 4. čtvrletí roku 1959 například nemohly být pro nedostatečnou stavební připravenost zahájeny již objednané malířské práce. V této etapě stavebních prací nebyly při úpravách objektu dodrženy podmínky Krajského památkového střediska v Brně, jak vyplývá z dopisu ze dne 7. května 1960. Bez předchozího projednání a schválení byla použita tzv. benátská dlažba v hlavním sále, která porušila charakter interiérů. Hrubým zásahem bylo zazdění dveří v zadním levém traktu a odstranění přilehlých nástupních předložených kamenných schodů, čímž byla porušena architektonická symetrie zámečku. Krajské památkové středisko žádalo uvedení této části objektu do původního stavu. V první polovině roku 1960 se s určitým zpožděním vůči harmonogramu přistoupilo k renovaci nástěnných maleb, které byly lokálním vytápěním značně poškozeny. Památkáři v této době schválili instalaci čtyř akumulačních kamen.

Druhá etapa stavebních prací nutných pro nové využití objektu probíhala v roce 1962, kdy se přistoupilo k přestavbě hospodářské budovy u zámečku. Rozhodnutí o přípustnosti stavebních úprav vydalo stavební oddělení Městského Národního Výboru ve Valticích dne 1. února 1962. Měly být zejména vybourány vnitřní příčky a plášťový komín, vyměněny dveřní zárubně, zazděny okenní otvory, strop podbit heraklitem, nové omítnutí interiéru i vnější fasády, zřízena betonová podlaha s cementovým potěrem, nová elektro- a vodoinstalace atd.

Stavební úpravy, které byly provedeny k zajištění provozu Mikrobiologického ústav ČSAV, považovalo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně dle vyjádření ze dne 1. dubna 1965 za provizorní. Po skončení vědeckoprůzkumných prací měly být úpravy neodpovídající stavební a památkové hodnotě zámečku odstraněny na náklad pořizovatele. Uživateli bylo nařízeno respektování památkového charakteru objektu, zejména restarouváných maleb.

Na základě rozhodnutí hospodářsko-správního odboru MěNV ve Valticích ze dne 17. prosince 1970 byla povolena adaptace bytové i hospodářské části objektu. V bytové části měla být provedena izolace zdiva chemickou cestou, zřízeny nové podlahy s izolací proti zemní vlhkosti, nové vstupní dveře do obytných místností, nové okno do stávající budovy, nadměrná místnost měla být rozdělena příčkou s dveřním otvorem, v celé budově mělo být zřízeno ústřední vytápění celé budovy, v upravované části měla být pořízena nová elektroinstalace, pro rozvod teplovodního vedení mělo dojít k zavedení topného kanálu. V hospodářské části mělo být mj. zřízeno nové sociální zařízení. Ze stávajících místností měla být zřízena laboratoř a jedna oddělená pracovní místnost.

V červnu roku 1991 zahájilo ministerstvo kultury ČR řízení o prohlášení lednicko-valtického areálu za památkovou zónu. Komise pro správní právo Legislativní rady vlády ČR vyslovila souhlas s prohlášením prostřednictvím vyhlášky ministerstva kultury v červenci roku 1992. Minister kultury ČR tuto vyhlášku podepsal 10. září 1992. Účinnosti nabyla uveřejněním ve Sbírce zákonů dne 26. řijna 1992.

Vzhledem k dlouhodobému neudržování objektu zahájil dne 17. srpna 1994 referát regionálního rozvoje Okresního úřadu v Břeclavi řízení o pokutě na základě zákona č 20/87 Sb. Pokutována měla být AVČR, která měla právo na hospodařenéí na Belvederu. S udělením pokuty se ztotožnil též Památkový ústav v Brně, jehož zástupce 12. září 1994 kostatotval, že „současný technický stav je v důsledku zcela nedostatečné údržby a nevhodných a neodborných stavebních úprav v havarijním stavu (mj. masivní napadení dřevomorkou). Kategorický požadavek okamžité sanace byl ze strany Památkového ústavu formulován na protokolárním řízení dne 28.7.1992, Vzhledem ke skutečnosti, že správce objektu od té doby neprovedl žádná sanační opatření, technický stav památky se pronikavě zhoršil, náklady na jeho konverzaci několikanásobně vzrostly.“

V roce 1996 byl celý lednicko-valtický areál včetně Belvederu zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Dle vyjádření Památkového ústavu v Brně ze dne 12. října 1998 zůstával stavebně technický stav objektu havarijiní. Byly též zjištěny statické poruchy projevující se trhlinami ve zdivu. Zavlhání objektu nebylo odstraněno. Stav střešního pláště umožňoval pronikání srážkové vody do objektu. Byla zjištěna absence okapních žlabů a svodů. Krov byl téměř dožilý, vyskytovali se v něm dřevokazní škůdci. Okenní a dveřní otvory nebyly zabezpečeny proti vniknutí, mnohé z nich chyběly. Fasáda objektu byla zcela degradovaná, na hlavní budově byly provedeny nevhodné zásahy v podobě prolomeného dveřního otvoru na místě původního okna nad hlavním vstupem do domu a osazení nevyhovujících vikýřů. V interiérech byly nežádoucí úpravy podlah, chyběla ochrana proti působení povětrnostních vlivů a vnikání do objektu. Pravá část hospodářských objektů byla upravena a obývána dle požadavků současného uživatele. Levá strana byla neobývaná a v jejím dvoře byla uložena břidlicová krytina bez jakékoliv ochrany. Z památkových a uměleckohistorických hodnot se dochovalo například jedno ze dvou krbových obložení, na několika místech původní kování a zavírací mechanismy.

Neodkladnost zahájení prací na obnově zámečku Belvedere vyvolala zahájení prací na jeho obnově již v roce 1999. S ohledem na omezené množství financí trvají obnovovací práce dodnes.


Zdroj: http://www.zamek-valtice.cz/historie-1/belvedere/