Valtický zámek - z historie

Velkostatek Valtice, který územně patříval k Dolním Rakousům, byl teprve v roce 1919 mírovou smlouvou zčásti přiřknut nově vytvořené Československé republice. Zbývající část velkostatku zůstala v Rakousku.

Valtice mají původ v kolonizaci kdysi slovanského území po rozpadu Velké Moravy. V polovině 11. století zde vzniklo opevněné sídlo, chránící novou severní hranici Rakouska na řece Dyji. Na konci l1 století Valtice získal mocný rod Lichtenštejnů, který na Moravě zdomácněl již v polovině 13. století a postupně si na obou stranách hranice vytvořil souvislou pozemkovou držbu devíti panství. Ty daly základ bohatství a moci rodu. Jejich sídelním místem byl tehdy Mikulov.

Nový rozmach majetkové a politické moci Lichtenštejnů pak zaznamenala zejména až druhá polovina 16. a počátek 17. století za života bratrů Karla, Maxmiliána a Gundakara z Lichtenštejna. Zejména prvně jmenovaného je možno považovat za nejvýznamnější osobnost rodu. Nejprve Karel a Maxmilián majetkově výhodnými sňatky získali dědictví starého a bohatého rodu Černohorských z Boskovic a později bezvýhradnou podporou Habsburků za povstání českých a moravských stavů tak, prvořadé postavení v zemi, které jim opět umožnilo další zisky, jak ze záměrného znehodnocování mince v zemi, tak také z výhodných koupí konfiskovaných statků odbojné šlechty. Lichtenštejni se za pomoc císaři Matyášovi stali knížaty a v 18. století pak suverénními vládci knížectví Lichtenštejn.

Uvedené skutečnosti a také okolnost, že v 60. letech 16. století Lichtenštejni ztratili Mikulov, měly obrovský význam pro dějiny Valtic, které se tehdy staly sídlem rodu. Snaha po representaci, po vyrovnání se samotnému císařskému dvoru ve Vídni, Lichtenštejny vedla k horečné stavební činnosti. Proto v bezprostřední blízkosti tehdejší renesanční stavby vznikl v druhé čtvrtině 17. století manýristický zámek, projektovaný nejprve Giovannim Giacomou Tencallou a dokončený Ondřejem Ernou a jeho synem Janem Křtitelem. Stavebníkem byl uměnímilovný Karel Eusebius z Lichtenštejna, který studoval teoretické úvahy o umění a sám napsal spis o architektuře.

Barokizaci zámku provedl architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu, který do Valtic přišel v roce 1690. Po něm zde působil další známý architekt Domenico Martinelli z Luccy, představitel římského baroka. Jeho plány se však realizovaly pouze z části.

Další stavební etapa proběhla v druhém desetiletí 18. století, kdy architekt Anton Johann Ospel přestavěl objekty předzámčí, původně navržené také Fischerem z Erlachu.

Pozdější stavební úpravy se již týkaly spíše detailů a na celkovou podobu areálu neměly větší vliv.

Po roce 1945 byl zámek přechodně využit kulturní hodnotě i charakteru stavby nevyhovujícím způsobem. Zejména zdejší prostory byly využity jako skladiště Velkoobchodu s oděvním zbožím a krajského podniku Bazar. Teprve na konci 50. let bylo možno přistoupit k systematické postupné generální opravě zámku.

Na začátku 60. let správní orgány rozhodly o jeho dnešní náplni. Památkové orgány přistoupily k systematické postupné generální opravě zámku. Interiéry 1. patra, které kdysi sloužily jako reprezentační a jako takové soutěžily svou honosností s vybavením císařských rezidencí ve Vídni, byly opravovány dílnami Uměleckých řemesel z Jihlavy a pracovníky tehdejšího KS SPPOP z Brna.