Kolonáda - Reistna

Tato stavba je bezesporu dominantní stavbou nad Valticemi v nadmořské výšce 291 m, tedy vyšší o 100 m jako je náměstí.

Ve všech knižních pojednání je  tato stavba spojována jako imitace Glorietty vídeňského Schőnbrunnu. Reistna byla postavena jako vzpomínka na otce knížete Jana I., knížete Františka Josefa I. a na v mládí zemřelé 3 bratry.

Střed budovy tvoří oblouk se dvěma bočními křídly, které jsou  podpírány 24 korintskými sloupy. Celek pak uzavírají 2 pavilony.

Na severní straně kolonády jsou nápisy: Der Sohn dem Vater, der Bruder den Brűdern (Syn otci, bratr bratrům).

Na jižní straně pak můžeme číst nápis – Den Manen der unvergesslichen der einzige űberlebeude Sohn – Nezapomenutelným předkům jediný zůstávající syn.

Zadní část stavby zdobí náhrobky, v ostatních částech jsou reliéfy a vlysy, připomínající charakterové vlastnosti knížete.

V bočních křídlech jsou zabudovány schodiště na terasu, odkud je nezapomenutelný pohled na všechny světové strany – na východě je možno vidět Malé Karpaty, na sever pak Valtice s vinohrady a Lednici s překrásným Minaretem, na západě Mikulov se zámkem Dietrichštejnů (kdysi rovněž majetek Lichtenštejnů), Pálavu a Nesyt.

V dálce je pak možno vidět ruiny Falkensteinu a přes Schrattenberg pak dolnorakouskou krajinu.

Stavbu navrhl architekt Hardmuth a práce vedl valtický lichtenštejnský stavitel Poppelack. Plastiky provedl Josef Klieber. Jednání mezi knížetem sochařem bylo velmi zdlouhavé, poněvadž navržená cena byla pro knížete nepřijatelná. V té době se staví i Rendez-vous, takže dochází mezi knížetem a sochařem k dohodě – za Rendez-vous dostává Klieber 5 300 zlatých a za Reistnu 7 760 zlatých. Takže stavba mohla být zahájena. Práce vykonávali mistři a lidé z okolí, kámen na stavbu byl použit z lomu v Úvalech (ještě dnes jsou zbytky lomu patrny u rakouských hranic), vápno a cihly dováželi poddaní z panských podniků.

Před vlastním zahájením stavby nastala nová situace. V roce 1805 zemřel Alois I. a na místo vladaře rodu Liechtensteinů nastupuje jeho mladší bratr Jan Josef I. Spolupráce s novým knížetem a architektem Hardmuthem nebyla již tak dobrá jako s jeho předchůdcem. I přesto byla stavba Reistny i Rendez-vous v letech 1810 – 1811 zahájena. Brzy však dochází k úplnému rozchodu knížete a Hardmutha. V tomto období byla Reistna v hrubé stavbě v podstatě dokončena a na Rendez-vous chybělo jen vnitřní vybavení. Stavba na Reistně ale nepokračovala podle plánu, a proto bylo na pomocné práce vzato vojsko v počtu 100 mužů. Tímto si kníže sliboval hned 2 věci – urychlení a zlevnění stavby. Ani jedno, ani druhé se neprojevilo, a tak byla stavba na podzim 1812 zastavena.

V roce 1813 žádá architekt Poppelack knížete o povolení pokračovat ve stavbě. Stavba nabyla na rychlosti a v roce 1817 byla dokončena v dnešní podobě za vedení architekta Kornhäusela.

Hardmuth se s knížetem rozchází ze dvou důvodů – kníže mu vytýká nedostatky v jeho projektech a neschvaluje jeho další aktivity, především otevření nové keramiky ve Vídni. Hardmuth svou demisi posílá knížeti písemně a mezi jiným lituje, že mezi nimi nebyly tak dobré vztahy jako mezi knížetem Aloisem. Na místo Hardmutha nastupuje Josef Kornhäusel.

Kníže Jan Josef I. měl asi pravdu, když vytýkal Hardmuthovi některé nedostatky v projektech. Snad o tom svědčí i to, že některé části Reistny se zřítily a v roce 1907 musel nástupce Jana Josefa I. Jan II. provést renovaci stavby.

                                                                                  Dipl. Ing V. Komoň