Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Svým objemem 41 200 m³ obestavěného prostoru patří tento kostel k největším kostelům po kostelu sv. Jakuba v Brně v brněnské diecési. Kostel byl s četnými přestávkami stavěn téměř 40 let. Stavba byla započata v roce 1631 italským architektem Giovanim Giacomo Tencallou z Bizone. Dozor nad zednickými pracemi byl svěřen knížecímu políru Carltonu.

Podle různých dokladů byl projektantem asi sám kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna. Toto tvrzeni vyplývá i po dostavbě kostela – stavební sloh budovy označený odbornými znalci za zcela originální, ba jedinečný, ale považovaný spíše za výplod knížecího rozmaru, než upřímné zbožnosti.

Při tažení Husitů jižní Moravou roku 1426 byl farní kostel spolu s Valticemi vypálen a později opraven. Při vizitaci pasovského biskupa v roce 1544 byl kostel hodnocen jako zchátralý a pro počet farníků nedostačující. Proto bylo rozhodnuto o stavbě nového farního kostela. Nový kostel byl postaven poblíž původního kostela, stejného zasvěcení, který byl připomínán k roku 1243.

V roce 1630 navezli valtičtí poddaní na staveniště 200 sáhů kamene – to je asi 340 m³ a stejném množství cihel. V roce 1631 byly se souhlasem pasovského biskupa vykopány základy a základní kámen vysvětil olomoucký biskup kardinál František z Ditrichštejna.

Následujícího roku zhotovil knížecí stolař Augustin Kinzel dřevěný model kostela. V roce 1632 bylo započato s nadzákladovým zdivem a v roce 1637 byla hrubá stavba v převážné míře dokončena. 20. června 1637 uzavřel kníže smlouvu s Bernardem Bianchim na štukatérskou výzdobu interiéru s podobným popisem plánovaných prací. Tyto práce byly oceněny na 1 850 rýnských zlatých. 1 rýnský zlatý měl hodnotu ve srovnání s dneškem asi 2 200 Kč. Práce na výzdobě byly asi po jednom roce z velmi nepříjemných důvodů zastaveny – protože 23. října 1638 se zřítila klenba kopule nad křížením lodí. Tím došlo samozřejmě i k poškození již hotových štukatérských výzdob. Architekt Tencalla musel na další práce rezignovat a z Valtic odejít. Kníže Karel Eusebius pozval 24. 7. 1641 do Valtic brněnského stavitele Ondřeje Ernu, aby zjistil příčinu zřícení klenby. Bylo konstatováno, že hlavní příčina byla v prohnilém podpůrném lešení. Po vzájemné konzultaci kníže pak s Ernou uzavřel 4. 8. 1641 smlouvu na rekonstrukci klenby a dokončení všech stavebních prací za 4 000 rýnských zlatých, což na dnešní dobu představuje asi 9 mil. Kč . kromě stravy, ubytování a potřebného materiálu.

Ondřej Erna sjednal tesařské práce na krovy kostela za 575 rýnských zlatých (asi 1,2 mil Kč). Práce na výstavbě kostela se značně urychlily – v prvním pololetí 1643 byl kostel pod střechou. Provedení kamenických prací bylo dojednáno za 600 rýnských zlatých. Stavba během celého období výstavby kostela byla z různých důvodů několikrát přerušena. I v tomto případě byla realizována pouze část objednávky, tentokrát zase z důvodu vpádu Švédů na Moravu a válečného neklidu v závěru třicetileté války. Až v roce 1653 byla uzavřena nová smlouva na opravu dříve provedených a dokončení zbývajících štukatérských prací podle nových výkresů včetně dvou soch sv. Petra a Pavla v hlavním průčelí za 5 300 rýnských zlatých (11 mil. Kč). Dne 18. 4. 1654 byla uzavřena smlouva s kameníkem Dominikem Morellim na zhotovení postamentů a balustrád všech sedmi oltářů z mramoru Červeného a černého, 10 portálů dveřních otvorů, zhotovení a položení 205 sáhů (740 m³) dlažby z červeného a bílého mramoru. Za svou práci měl dostat 1 600 rýnských zlatých. Potřebný materiál měli dovážet valtičtí poddaní. Pravděpodobně kvůli jejich neochotě byl nakonec použit kámen z bližších zdrojů, snad od Vídně. Do ledna 1656 dostali kameníci zaplaceno 875 rýnských zlatých a práce byly zase z důvodu nedostatku peněz na 2 roky zastaveny. Co se však nestalo. Roku 1662 dodavatel kamenických prací Dominik Morelli náhle zemřel. V té době byly pravděpodobně dokončeny hlavní štukatérské práce, protože Giovani Tencalla (příbuzný Giacomi Tencally) žádal o povolení, aby mohl po deseti letech do Itálie a přitom požadoval doplatek za více práce – to je 150 zlatých za opravu štukatur nad hůrem, 520 rýnských za obnovu štukatur čtyř malých kaplí, 80 rýnských za kroucené sloupy v těchto točených kaplích, 120 rýnských za 4 velké plastiky andělů, 80 rýnských za plastiky sv. Silvestra a sv. Fridricha na hlavním oltáři, celkem tedy 1060 rýnských zlatých, což je asi 2,2 mil. Kč. Kníže však předložené vyúčtování seškrtal na 600 rýnských zlatých s poukazem na nízkou kvalitu práce. Navíc musel Tencalla knížeti nechat svoje knihy o architektuře – pravděpodobně vzorníky štukatérských prací.

V roce 1663 byly všechny práce na kostele na 7 let přerušeny. V té době došlo k vpádu tureckých vojsk na jižní Moravu. Další účty ze stavby možno najít až 30. 6. 1670. Tehdy ještě nebyla položena dlažba v kostele, kompletační práce na oltářích, kazatelna, svatostánek, dveřní křídla, nábytek do kostela i do sakristie. V této době došlo k vpádu tureckých vojsk na jižní Moravu. V této době se současně z knížecích peněz dostavoval klášter a špitál milosrdných bratří s kostelem sv. Augustina.

Dne 21. června 1671 byl nedokončený, vyzdobený a vybavený kostel slavnostně konsekrován od pasovského biskupa Jošta. Svou vznosnou architekturou měl být valtický kostel obdobou Vignolova slavného kostela v Římě. Hlavní oltář byl vyzdoben obrazem Nanebevstoupení Panny Marie od vlámského barokního malíře a kreslíře Petra Pavla Rubense (1577 – 1640). V roce 1756 hrozilo nebezpečí vpádů pruských vojsk a proto byl Rubensův obraz na levém oltáři vyjmut a odvezen do knížecí galerie do Vídně. Tento obraz byl nahrazen Fantiho kopií za 800 zlatých (900 000 Kč). Kostel má kapacitu 3 000 osob. Na kůr k varhanám vede 73 stupňů, k provazům zvonů pak vedlo 109 stupňů a ke zvonům 168 stupňů. Provazy zvonů byly dlouhé 15 metrů; s těmito zvony – zvon velký z roku 1446 o váze 996 kg pocházel asi z původního farního kostela,pak zvon prostřední o váze 500 kg a zvon malý o váze 300 kg bez udání data.

V posvěceném kostele bylo nutno ještě dokončit výzdobu a vybavení jako:

  • 1720 – pořízena kazatelna od Františka Bienera
  • 1740 – dokončen plastika sv. Jana Nepomuckého na pilíři naproti kazatelně Ignáce Lengelachera
  • Asi 1750 – pořízeny varhany od rakouského varhanáře Johanna Henckeho
  • v této době bylo nutné dokončit obraz točného oltáře sv. Rodiny od Franze de Noveka a sochy sv. Antonína Padnanského a sv. Karla Boromejského na křídlech štítu průčelí od neznámého autora
  • Kolem roku 1786 byla ze staré sakristie na západní straně presbytáře upravena kaple Božího Hrobu a na východní straně presbytáře přistavěna současná sakristie
  • v roce 1855 byly pořízeny nové, vlastně současné lavice a provedena částečná výměna dlažby
  • v letech 1910-1914 provedena vnitřní výmalba ve dvou velmi světlých odstínech.

V době, kdy se farní kostel dostavěl, mohlo ve Valticích a v přilehlých obcích žít 2 500 lidí. Když dopočítáme děti, starce a nemocné, tak každou neděli na mši se mohlo shromáždit asi 1 500 lidí. Z toho tedy vyplývá, že farní kostel nebyl nikdy plný a na druhé straně zase tak vysoký, že se v zimě nedal nikdy „zadýchat“, protože všechno teplo, které z farníků vyzářilo, se vyneslo k 20 metrů vysoké klenbě. V roce 1914 bylo zřízeno teplovzdušné topení.

Abstraktní štukatury a oltářní okrasy, určené spíše pro vzdělance – prosté lidi nijak neoslovovaly, neodpovídaly jejich zbožným představám a cítění. Raději by přivítali přívětivý kostel barokní, plný srozumitelných obrazů a jim známých svatých pomocníků pro každou životní pohromu a trampotu.

V roce 1992 dne 15. srpna u příležitosti 800 let města Valtic světil brněnský biskup Vojtěch Cikrle dva nové zvony. Mezi čestnými hosty byli vídeňský arcibiskup Kardinál Hans Gröer, prelát Hermann, brněnský prelát Ludvík Horký, mikulovský probošt ThDr. Nováček se svými kanovníky, vídeňský provinciál Milosrdných Bratří Florentinu, mnoho duchovních z okolních moravských a rakouských farností, představenstvo města Valtic se starostou Ladislavem Rollinkem, starostové okolních moravských a rakouských obcí – celkem tedy 120 čestných hostí. Zpíval Městský pěvecký sbor pod vedením Milana Koláře a u varhan byl varhaník Otto Novák od sv. Víta v Praze. Slavnost sledovala česká i rakouská televize.

Přestože půlmetrový nápis přes celé průčelí kostela hlásá, že byl postaven štědrostí Karla Eusebia z Lichtenštejna – je na tom pravdy jen polovina. Z knížecí pokladny byli sice placeni odborní řemeslníci a umělci a hrazen potřebný materiál, ale dovoz materiálu, a ne z malých vzdáleností, a všechny pomocné práce vykonávali poddaní v rámci robotní povinnosti. Čím větší kostel se stavěl, tím více bylo roboty. Když uvážíme, že v letech 1631 – 1671 se na kostele prostavělo dnešních 150 mil. Kč, muselo to být pro panství a poddané neúměrná zátěž už proto, že v tom období bylo město několikrát pleněno procházejícími loupeživými vojsky.

Ing. Vilém Komoň