Stavební historie nemocnice a kláštera milosrdných bratří

Stavební historie Nemocnice a kláštera milosrdných bratří ve Valticích začíná r. 1605, kdy valtický pán Karel I. z Lichtenštejna při návratu z Itálie přivedl několik řeholníků řádu milosrdných bratří do předměstského špitálu se špitální kaplí sv. Barbory, která byla gotického původu. Založení kláštera mělo zprvu provizorní charakter. Řádoví bratři bydleli po domech, neboť první stavební akce se zřejmě týkala pouze budovy špitálu a datuje ji dnes ve vstupní síni konventu osazený pozdně renesanční portálek s letopočtem 1605 a aliančním znakem Karla z Lichtenštejna a jeho manželky Anny Marie, roz. Černohorské z Boskovic. Budova konventu a nového špitálu se začala stavět až po skončení třicetileté války r. 1662. V roce 1668 byla hotova jak jednopatrová budova konventu, tak budova špitálu s 12 1ůžky pro nemocné. Ještě téhož roku se začalo se stavbou nového kostela sv. Augustina na místě základů zbořené staré kaple sv. Barbory, kterou dnes připomíná ve vstupní síni konventu druhotně osazená renesanční náhrobní deska Hartmana z Lichtensteina, zemřelého r. 1542. Kostel byl dostavěn a posvěcen 28. června 1671, téměř současně s novostavbou farního kostela, ačkoliv obě kostelní věže byly dokončeny a šindelem pokryty až v roce 1673. Raně barokní stavební akci dokládá letopočet a jméno manželky knížete Karla Eusebia z Lichtensteina, paní Johanky Beatrice, roz. z Diettrichsteina, v chronogramu pamětního nápisu na hlavním průčelí kostela a také letopočet 1671 v nadpraží portálku vstupu do konventu vedle kostela. Na rozdíl od jednopatrového konventu byla nemocnice situovaná východně od kostela pouze přízemní, takřka celou její dispozici vyplňovaly dva velké sály pro pacienty. Menší, východní část stavebního souboru zaujímaly přízemní hospodářské stavby obkličující zvláštní hospodářský dvůr. Stavební soubor kostela, konventu a nemocnice byl o tradici opřeným projektem neznámého autora, snad z řádových kruhů. V pojetí hmot, (dispozic a prostorovém rozvinutí kostela lze vysledovat zredukované, nicméně zřetelné typologické rysy římského kostela I1 Gesu, které se výrazněji ozývají v projekčně starším kostele farním.

V architektonicky nejzávažnější části klášterního souboru byla r. 1737 přestavěna kruchta a opatřeny nové varhany. Padesátými léty 18 stol se datují vrcholně barokní úpravy interiéru kostela. Tehdy pořízená sochařská výzdoba je dílem diettrichsteinského dvorního sochaře Ignáce Lengelachera, autora sv. Jana Nepomuckého ve farním kostele. Sousoší ukřižovaného Krista na nároží kostela bylo podle letopočtu na břevnu kříže instalováno r. 1760 a je signováno Pavlem Oswaldem.

V roce 1883 byly podle projektu vídeňského architekta Josefa Kaisera zvýšeny věže kostela a zastřešeny barokizujícími báněmi. Již řadu desetiletí se ukazovalo, že stísněná raně barokní budova nemocnice nestačí novým nárokům. V 80. letech 19. stol. bylo proto rozhodnuto o pronikavé přestavbě klášterního souboru, v němž starou nemocnici měla nahradit novostavba. Projekt nemocnice vypracoval břeclavský městský stavitel Ludvík A. Fiala, který také stavbu realizoval. Fasádu a detailní výbavu v duchu klasicizujícího neobaroka navrhl architekt Leopold Schwanberger. Stavělo se na knížecí náhrad. Stavbu vedl lichtensteinský stavební rada Johann Hampe. Trvala něco málo přes dva roky, od 31. července 1890 do 4. října 1892.

Po stavební akci z počátku 90. let zůstaly z raně barokních budov souboru pouze kostel s patrovou nádvorní chodbou, západní křídlo konventu a polovina křídla severního, vše ostatní bylo zbořeno do základů a nahrazeno novostavbou dnešní "staré" nemocnice obnášející hlavní vstupní křídlo východně od kostela, východní spojovací křídlo a větší pravou polovinu křídla severního. V architektonickém pojetí se odrazila hloubka v tradici zakotveného obzoru církevního řádu i knížecího patrona. Dispozice byla rozvržena na způsob tradičních klášterních dvojtraktů, v přízemí vesměs zaklenutých neobarokními lunetovými klenbami. Eklektický historismus na pozoruhodné úrovni se projevil v klasicizujícím neobarokním ztvárnění hlavního průčelí nemocnice, zde se projektant nepochybně inspiroval fasádami nedalekého zámku.

Po dokončení dnešní "staré" nemocnice se ještě v letech 1894 - 1896 podle projektu architekta Karla Weinbrennera stavěla umrlčí kaple s pitevnou, zdí a vjezdem na zadní, severovýchodní straně nemocničního okrsku. Jde o drobnou pozoruhodnou stavbu novodobě historizujícího eklektického pojetí s přídechem severské gotiky, obdobně jako u kostela v Poštorné.

Pozitivní architektonický vývoj souboru nemocnice a kláštera skončil v letech 1930 - 1931 přístavbou dnešní nové nemocnice představující moderní objekt s prvky meziválečného novoklasicizmu v průčelí, ztvárněný na úrovni dobrého řemesla, svými architektonickými kvalitami nepřesahující místní význam. Všechny další stavební zásahy v areálu nemocnice již měly utilitární, převážně znehodnocující charakter.

Jan O. ELIAS