Lichtensteinský kodex je soubor ilustrovaných rostlin na papírovém formátě 35 x30 cm. Na jeho sestavení po stránce botanické se podílel především Norbert Boccius – lékař a botanik a dlouholetý převor Konventu Milosrdných bratří ve Valticích a malíři – ilustrátoři bratři Bauerové jako Josef, František a Ferdinand, jakož i Jacob Walter a Stanislav Figenschuh.
Tato lustrovaná a odborně popsaná sbírka obsahuje 3 100 rostlinných druhů na 2 748 listech soustředěné do 14. svazků. Všechny ilustrované rostliny jsou namalovány na papíře s tužovým podkladem vodomalbou. Rostliny pochází z okolí Valtic, Pálavy, z vídeňských botanických zahrad, ale i ze všech světadílů. Tato rostlinná sbírka je dokumentem píle a oddanosti.Je to obraz botanické vědy té doby. Doba vyhotovení jednotlivých listů není přesně známa je však známo ve kterém roce byl každý jednotlivý svazek dokončen. První svazek kodexu byl vyhotoven v roce 1776 a poslední čtrnáctý svazek v roce 1804. Na první svazku se začalo procovat záhy po roce 1770, kdy valtickým ilustrátorům bratřím Bauerovým Josefovi bylo 14, Františkovi 12 a Ferdinandovi 10 let. Práce Norberta Boccia na tomto obrovském díle započal ještě před rokem 1770. 
Vše, tedy skromně, téměř nenápadně započalo v konventu Milosrdných bratří ve Valticích – vysoce motivovanými a nesmírně talentovanými mladými muži na velkém díle později nazvaným Lichtensteinský Kodex.
Jestliže první svazek Kodexu byl ukončen v roce 1776 a poslední čtrnáctý v roce 1804, pak práce na tomto díle mimořádných kvalit a významu se pracovalo více jak 30 let. Na tomto díle pracovali nejdříve 3 ilustrátoři. Po odchodu Josefa Bauera v roce 1781 z Valtic již jen dva v roce 1786 v březnu opouští Valtice i Ferdinand Bauer. Takže břemeno tohoto velkého díla zůstalo na bedrech Františka Bauera. Situace na dalším pokračování na tomto díle se značně zkomplikovala v roce 1788, kdy z Valtic odešel i poslední z bratrů Bauerových František. Důvody jejich odchodu nejsou známy.
Norbert Boccius byl nucen hledat nové pokračovatele. Stal se jim Jacob Walter. V žádné literatuře se nenašla ani zmínka o tomto malíři, takže není známo ani datum ani místo narození ani jeho ilustrátorská dovednost. Kvalita vyhotovení jednotlivých rostlin či tituulních listů je očividně nižší než u bratrů Bauerových. Jak není známo rodiště Jakoba Waltera, není ani přesně známo, kdy po odchodu posledního z bratrů Bauerových práce na kodexu ukončil. Je však známo, že pokračovatelem se stal spolubratr Boccia Stanislav Figenschuh z Vídně.
Možno s jistotou říci, že na tvorbě Kodexu se podíleli trojí ruce. První patřily bratrům Bauerovým. Byly to ruce, které vynikaly přesností malby rostlin i květů. Byli snad tak dokonalí a jednotného pohledu a stejného názoru na ilustrovaný předmět, že nebylo možno ani přesně rozpoznat, který z bratrů ilustraci provedl. Všichni tři absolvovali Akademii výtvrných umění ve Vídni pracovali jako jeden tým. Mezi druhé ruce tvůrců Kodexu možno zařadit Jakoba Waltera, který se kvalitou ilustrací rostlin značně odlišuje od bratří Bauerových. Mezi poslední ruce patří ruce Stanislava Figenschuha, který pracoval převážně na 13. a 14. svazku na konci života Norberta Boccia.
Každý ze čtrnácti svazků Kodexu obsahuje takzvaný titulní list. První byl vyhotoven v roce 1776 a poslední v roce 1804. Jak na malbě Kodexu, tak na malbě titulních listů se podíleli všichni jmenovaní malíři – ilustrátoři, takže i jejich kvalita byla různá.Titulní listy nemají v žádném případě vazbu na lichtensteinskou rodinu. Zobrazují buď fantazii malíře, jako například u titulního listu prvního svazku, který představuje dvě strany téže knihy. V levé straně knihy sedí žena, která ukazuje pravou rukou na držící knihu v levé ruce – kniha asi představuje Lichtensteinský kodex. Na pravé straně knihy sedí opice, která drží v jedné ruce rostlinu, která pochází z Pálavských vrchů a v druhé ruce drží malířskou paletu. Další titulní listy představují již konkrétní skutečnosti jako celkový pohled na Konvent Milosrdných bratří ve Valticích od Františka Bauera nebo celkový pohled na valtický zámek z doby kdy byla již postavena jízdárna v dnešní podobě. Další titulní listy zobrazují Norberta Boccia, farní kostel ve Valticích, kostelík na Svatém kopečku v Mikulově a další. Na titulních listech 5,6,10 a 12 svazku jsou zobrazeny i krajinné pohledy, třeba na obec Sedlec a Pálavské vrchy. Titulních listů v některých svazcích je i několik a nemusí se vždy vázat k obsahu svazku.
V roce 1779 oslavoval Norbert Boccio dvě významné životní jubilea – 68 narozeniny a 50. výročí slibu Konventu a navíc byl v tomto roce dokončen 12. svazek Kodexu. Původně Boccius slíbil, že Kodex věnuje Konventu Milosrdných bratří ve Valticích. Později však svůj slib změnil. 
Konventu věnoval třísvazkový herbář a 12.svazkové botanické dílo, které nazval Liber regni vegetábilis – knihou rostlinné říše, bylo jako oboustranný dar věnován knížeti Aloisi I. Josefovi a kníže se písemně zavázal, že on jako vládnoucí pán Domu Liechtensteinů a jeho následníci budou trvale z kapitálu 4 000 guldenů, které však zůstanou na účtě panství ve Valticích a z této sumy 5% to je 200 guldenů ročně ve dvou splátkách se bude vyplácet jako podpora na 4 nemocniční lůžka. Po různých průtazích vstoupila tato dohoda v platnost 23.2.1800. Po výhodném daru 12 botanických svazků knížeti, pokračoval Boccius s Jakobem Figenschuhem na tvorbě 13. a 14. svazku. Rovněž 13. svazek byl věnován Aloisi I. kdežto 14. byl zase jako oboustranně výhodný dar věnován mladšímu bratru Aloise – Janu I. z Lichtensteina s pevně podepsanou smlouvou mezi Bocciem a knížetem v sumě 300 guldenů ve prospěch Konventu. Všechny Svazky byly soustředěny do lichtensteinské knihovny ve Vídni a označeny jako Exlibris lichtensteinianis – majetek lichtensteinů.
Norbert Boccius umírá 14.7.1806 ve věku 75 let ve Valticích a je pohřben v hrobce Konventu. Po jeho smrti práce na dalším svazku neměly již pokračovatele, ani po stránce botanické ani ilustrátorské.
Dne 16.února umírá v Bratislavě i Figenschuh. Více jak polovinu ze 3 100 ilustrací provedli bratři Bauerové – Josef, František a Ferdinand, kterí patřili k nejlepším ilustrátorům rostlin všech dob. Zejména Ferdinand je právem nazýván Leonardem ilustrací rostlin obsažené v díle, které dostalo název Lichtensteinský Kodex. Je to dílo píle, zrcadlo umění a botanických znalostí v druhé polovině 18. století – je to zahrada pro věčnost.
Další osud Kodexu je až neuvěřitelný. V lichtensteinské knihovně ve Vídni ležel téměř bez povšimnutí více jako 100 let. Listovat v něm mohli snad jen ředitelé lichtenštejnských sbírek. Až na konci roku 1944 a počátkem roku 1945 kdy tato knihovna jednak z obavy před útokem sovětských vojsk na Vídeň a z nejistoty s uspořádáním Evropy po II. světové válce byla knihovna přestěhována na utajené místo v Solnohradsku. Nakonec se podařilo největší skvosty knihovny tajně převézt přes Švýcarsko do Vaduzu. Mezi těmito skvosty byl snad i ten skvost největší - Lichtensteinský kodex. Trvalo dalších 50 let než tento unikát mohli spatřit nejen odborníci, le i obyčejní lidé - Lichtensteinský kodex.v celé své nádheře barev a množství rostlin, které rostou kolem nás – na jeho výstavě od 29. listopadu 2003 do 29. února 2004 v Lichtensteinském zemském muzeu ve Vaduzu.
Dipl. Ing. Vilém Komoň
K napsání tohoto článku byly použity podklady z knih
- Prof. Dr. H.Walter Lack: Ein Garten für die Ewigkeit
- Ferdinand, Joseph und Franz Bauer – Testamente, Verlassenschaften und Schicksale