Vývoj zemědělského a vinařského výstavnictví ve Valticích

Valtice, především zásluhou Karla I., knížete z Lichtenštejnů, se staly jejich rezidenčním sídlem. Utvořením nové správní organizace byl ve Valticích zřízen 1. července 1850 soudní okres, k němuž náleželo 28 obcí s 25 332 obyvateli. Vytvořením soudního okresu mělo pro Valtice mimořádný význam. Z těchto obcí a nejen z nich přicházelo do města spousta lidí, aby si zde vyřizovali různé záležitosti a tím i tu utráceli své peníze. Tyto peníze neplynuly jen do pokladen místních obchodníků, ale i do pokladny města. Pokud bychom chtěli posuzovat výdaje obce – pak byly velmi hospodárné a velmi účelné. Valtice jako součást Dolních Rakous udělaly vše proto, aby město bylo dobře reprezentováno.

V 19. století byli ve Valticích především malí a střední rolníci a lichtenštejnský velkostatek. Po napoleonských válkách, kdy byl naprostý nedostatek potravin a stále ještě v praxi používaný trojhonný osevní postup – nemohl tento problém vyřešit. Tu musely nastoupit nové metody a myšlenky a samozřejmě i účinná osvěta, která by vhodným způsobem toto uváděla do praktického života.

Velmi názorným osvětovým působením se staly zemědělské výstavy, které ukazovaly výsledky práce dobrých hospodářů.

A proto dochází již v roce 1852 ve Valticích k založení Okresního zemědělského spolku. Ustavující valná hromada se konala 13. dubna téhož roku. Předsedou byl zvolen VINZENS RUSSE z Valtic. Zástupcem předsedy byl zvolen notář A. SUCHOMEL z Poysbrunnu a zapisovatelem A. FRANKE, učitel z Valtic. V roce 1855 měl spolek již 197 členů a z Moravy. Patronát převzal sám pan kníže Alois I.

Tento početně malý výbor se představil veřejnosti svou prací již v roce 1856 I. výstavou, kdy bylo předvedeno 117 kusů hovězího dobytka, tj. býci, krávy a telata. Na výstavě byly vidět i tehdy existující zemědělské stroje  nářadí. Snad to možno považovat za unikát, kdy byl poprvé vystaven chov bource morušového pro výrobu hedvábí. Chov bource morušového zavedl na valtickém panství v prvních desetiletích 17. století již kníže Karel I. z Lichtenštejna, když nechal ve Valticích a v Hlohovci vysázet 1 118 morušových stromů a v Lednici dokonce 1 612 stromů.

Tento zemědělský spolek během své existence uskutečnil celou řadu výstav. Pro názornost směru vývoje zemědělství budou uvedeny jen ty nejvýznamnější.

30. září až 5. října 1858 tento velmi aktivní spolek uspořádal pod patronací vládnoucího knížete Jana II. z Lichtenštejna výstavu tentokráte poprvé v jízdárně zámku dokončené v roce 1715. Tím byla vlastně jízdárna poprvé zpřístupněna veřejnosti. Na výstavě mohli návštěvníci vidět zemědělské stroje, potřeby pro domácnost, opět hedvábí poprvé bylo k dispozici k ochutnání 2 000 vzorků vína z celého okolí, jakož i 169 vzorků ovoce a zeleniny.

V roce 1860 se uskutečnila další zemědělská výstav. Byla nazvaná jako "Velká", snad proto, že kromě zemědělských plodin bylo vystavováno 120 ks hovězího dobytka, 42 ks koní, 50 ks ovcí velké množství drůbeže. Na každé výstav pak již nechyběly vzorky vína, tentokráte v počtu 1 000 vzorků. Na této výstavě nechyběl ani – dnes bychom řekli oborový den, kdy učitel FRANK ze Schrattenbergu a učitel LIRZER z Katzelsdorfu seznamovali účastníky výstavy s pěstováním révy a ovoce.

Zájem o členství ve spolku rostl, takže po 25 leté činnosti měl spolek již 250 členů. Činnost spolku se stává skutečně všestrannou. Kromě konání výstav měl ve svém středu i skupinu odborníků jako například pan GROEBER, Dr. KOMOROUS nebo správce velkostatku ve Valticích pan PROTIVINSKÝ, kteří jezdili po vesnicích a přednášeli nové zemědělské poznatky. Aktivita spolku šla až tak daleko, že zakoupila 7 000 ks kořenáčů chmele a založila na výměře 600m2 školku na půdě, kterou spolek dostal od města. Velmi brzy se však zjistilo, že ve Valticích nejsou pro pěstování chmele vhodné podmínky.

Velmi suché léto 1863 a na to následně krutá zima 1864 způsobily mnoho škod na vinicích.  U některých členů spolku byly škody tak veliké, že se muselo přikročit k jejich vyklučení. Poškození členové spolku dostali nové sazenice za velmi příznivou cenu z révové školky v KLOSTERNEUBURGU.

Spolek se nezabýval jen výstavnickou činností, ale velmi se podílel i na jiné osvětové činnosti a praktické pomoci rolníkům jako například v boji proti révokazu a peronospoře, ale i při začínajícím používání umělých hnojiv. Nelze nevzpomenout podíl spolku při zakládání zemědělské školy v roce 1873, zejména při zajišťování materiálních potřeb školy. Spolek propachtoval škole Františkánskou zahradu, která měla sloužit pro vybudování vzorné ovocné zahrady. Ředitel školy Sikora se v roce 1887 stává i předsedou spolku, takže je vzorově propojena teorie s praxí.

V archivech bychom zjistili, že zemědělských výstav bylo mnohem více, než je uváděno v této stati a jejich vyjmenování není ani účelem. Přesto je vhodné vzpomenout výstavy k 50. výročí Okresního zemědělského spolku, která se konala 20.-24. září 1902. Součástí této výstavy bylo poprvé lesnictví a myslivost. Konala se na mnoha místech města – jako v zámecké jízdárně, na tehdejší lednické aleji, n náměstí, na Sobotní ulici a jinde. 12 000 návštěvníků svědčí o její kvalitě a zajímavosti.

Bylo asi již nedostačující, aby výstavy vzorků vína byly součástí všeobecných zemědělských výstav. A tak po dlouhých diskuzích ve spolku dochází v roce 1909 k samostatné vinařské výstavě. Specializovaná výstava se konala 30. a 31. ledna uvedeného roku v prostorách obecního hostince na náměstí. Výstava byla obeslána 1 234 vzorky vína ročníku 1908. Byla to vůbec první výstava, kde kromě ochutnávky vzorků bylo víno i prodáváno. Možno tedy bez nadsázky říci, že to byly I. Valtické vinné trhy, kde se dojednával i prodej vína. Význam této první výstavy byl zvýrazněn tím, že patronát nad výstavou převzal Jan II. z Lichtenštejna.  

V tomto roce se stal ředitelem zemědělské školy ARTHOLD viceprezidentem Okresního zemědělského spolku. Možno tedy říci, že tato výstava dala základ pro výstavy v dalších desetiletích a vkročila tím i do 21. století. Její pokračování však muselo počkat až na ukončení I. světové války a připojení Valtic k ČSR.

Poslední výstava spolku se konala v roce 1915. Byla však mnohem skromnější než t předcházející. Vypuknutím I. světové války spolek další činnost nevykonává a v podstatě zanikl.

Současně s rozvojem pěstování zemědělských plodin nastává ještě rychlejší rozvoj vinohradnictví. Je všeobecně známo, že počátky pěstování révy vinné začínají v době, kdy na jižní Moravě měly svůj tábor římské legie. Jen u révy vinné, ale určitě ne u jiné zemědělsky využívané rostliny se během staletí vytvořily různé zvyklosti, potom snad tradice a nakonec i psané zákony a řády. Tak například Valtický řád byl sepsán již v roce 1586, který obsahuje předpisy o obdělávání vinic a sousedských vztazích. Každý kdo vlastnil vinici byl povinen ji řádně obdělávat, protože přísnou kontrolu prováděl perkmistr a tři přísežní, kteří prohlíželi vinice  postup prací na vinicích vždy na jaře o svatém Jiří tj. 24. 4., v létě pak o Janu Křtiteli, tj. 24. 6.  a na svatého Vavřince, tj. 10.8. Pokud byl vinohrad špatně obdělaný, pak perkmistr ve vinici zarazil na znamení hanby kříž. Kříž tam zůstal tak dlouho, dokud nebyla vinice pořádku. Nejpřísnější část ve valtickém Horenském právu byla krádež hroznů – ta se někdy trestala až ztrátou hrdla.

Každý rok o sv. Jiří a sv. Vavřince se konalo na Raketně zasedání vinařů. Bylo přímo povinností vinařů se tohoto zasedání účastnit, kde se vždy přečetl Horenský řád a volili se hotaři. Perkmistr pak skládal účty ze své činnosti. Perkmistr náležel k předním představitelům vrchnosti.

V roce 1798 byla pro potřeby Horenského úřadu sestavena nová Horenská pozemková kniha a Horenský řád. V této knize a v tomto roce bylo ve Valticích zapsáno 1 175 vinic o celkové výměře 2 075 achtlů, tedy 520 jiter, což je dnešních asi 300 ha.

Z této velké výměry vinic vyplývá, že se neustále zvyšoval význam vinařství jako součást zemědělské výroby, ale i význam pro příjmy nejen rolníků, ale i města. Tak například v té době bylo ve sklepích města 136 věder vína, které se prodávalo při různých příležitostech. Městská rada si na vrchnosti vymohla, že podobu 4 týdnů nesměl 2x v roce nikdo šenkovat, jen obec.

Z uvedených několika skutečností vyplývá, že vinařství mělo ve Valticích bohatou minulost. Lichtenštejnové si velmi dobře uvědomovali, že nastupující pokrok v tomto oboru je nutno využít a proto začali školit svůj odborný personál.

Podstatně hůře na tom byl malý rolník, který musel získávat nové poznatky doslova kde se dalo. Vinařské výstavy s různými odbornými výklady a praktickými ukázkami přímo ve vinici nebo ve sklepě byly neocenitelnými formami jak získat rychle a přitom levně nové poznatky. Přímo vzorovým příkladem byla výstav uskutečněná v roce 1909. Později se uskutečnilo místních vinařských výstav tzv. veinkoštů. Na podobnou výstavu jako byla v roce 1909 si Valtice musely počkat až do 5. ledna 1930 a následně 1. března 1931, dále pak 6.-7. března 1932 a na poslední před 2. světovou válkou do roku 1933. Tato stať o vinařských výstavách nemá za úkol podrobně a chronologicky hodnotit jednotlivé ročníky vinných trhů, ale na tuto velkou akci upozornit a na některé souvislosti s nimi upozornit a některé skutečnosti vyzvednout.

V žádné literatuře, která se zabývá touto otázkou jako je Vinařský obzor nebo v knize našeho učitele na měšťanské škole Johanna Anderky - Unsere Heimat Feldsberg in Wort und Bild ( Náš domov Valtice slovem a obrazem ) se mi nepodařilo zjistit proč vinné trhy v roce 1933 ukončily svoji činnost. Už toto dílko mého učitele přírodopisu a dějepisu zavání nastupujícím německým nacionalismem ve Valticích.

Po ukončení 2. světové války nastala ve městě velká obměna obyvatelstva. Jen malá část obyvatelstva, kromě okresů Hodonín a Uherské Hradiště přišla do styku s pracemi ve vinicích a sklepě. Mnozí, kteří dostali usedlosti po odsunutých němcích toto hospodaření nezvládli a někdy i po devastaci vinic se vrátili do původních domovů. Ti co zůstali se za pomocí a rad starousedlíků naučili hospodařit ve vinici a sklepě a již v roce 1947 uskutečnili vinařskou výstavku asi se 135 vzorky vína různé kvality, tehdy pod záštitou Městského národního výboru. Obdobná výstava se uskutečnila i v roce 1948 za účasti drobných vinařů z okolních obcí.

V padesátých letech byl založen Čs. zahrádkářský ovocnářský svaz na úrovni obcí. Okresu a ústředí. Ten se potom staral o tuto činnost. Podle dostupných materiálů činnost této organizace na úseku vinařského výstavnictví byla nepravidelná, až došlo k úplnému zastavení této činnosti. Poslední výstava se uskutečnila v roce 1989. Ti drobní vinaři, kteří vyráběli vynikající vína se dále prezentovali na výstavách zejména v Hlohovci, Sedleci, Lednici, Poštorné a jinde.

Doslova historickým mezníkem ve vinařském výstavnictví ve Valticích byl rok 1967. Těch několik nadšenců, jako byl předseda Městského národního výboru a předseda výstavního výboru I. Valtických vinných trhů František Brandštetr, Jan Pásovec, ředitel Státního statku Valtice, Ing. Jaroslav Šťastný, ředitel Střední zemědělské technické školy ve Valticích, Matěj Popovič, místní obchodník, major Vojtěch Janský a František Mrázek si možná tehdy ani neuvědomili, že jejich uskutečněná myšlenka až do podoby Prvních poválečných Valtických vinných trhů vstoupí do historie města, Československa a možná dnes i Evropy a stanou se pro vinaře a vinařské podniky pojmem pro mnoho generací. Město Valtice, jeho poloha a početnost nádherných památek – dávají této výstavě ten správný smysl a důstojnost. I termín konání vinných trhů zvolený na první polovinu května platí až do dnešních dnů.

Až do VII. Ročníku vinné trhy zajišťoval Městský národní výbor ve Valticích, Státní statek Valtice, Okresní památková správa v Břeclavi a Střední zemědělská škola ve Valticích. Po založení Závodní pobočky české vědeckotechnické společnosti na Státním statku Valtice a Střední zemědělské technické škole ve Valticích se další vinné trhy konaly pod záštitou obou společností. Další vývoj vinných trhů čím dál více směřoval k výstavě vín jen vinařských podniků, vinařících státních statků a zemědělských družstev čili tzv. socialistických podnik. Drobní vinaři tzv. záhumenkáři měli svoji zájmovou činnost soustředit do Svazu zahrádkářů.

K 1. lednu 1975 došlo ke sloučení v okrese Břeclav Státních statků Valtice, Dolní Dunajovice, Drnholec a Pohořelice a je vytvořen Státní statek Mikulov. Z původních statků vznikly závody.  Následně je vytvořena Závodní pobočka České vědeckotechnické společnosti Státního statku Mikulov, která spolu s pobočkou společnosti na vinařské škole organizuje další ročníky vinných trhů.

V roce 1982 byl na pětiletí zvolen nový výbor vinných trhů ve složení Ing. Vilém Komoň předseda, místopředseda Ing. Jan Otáhal, Bohumír Pohanka a Jiří Buršík, sekretářka Zdeňka Čumplíková, hl. ekonom Ing. Jan Fousek, předseda odborné komise Ing. Antonín Šťastný, členové – Vojtěch Janský, Ivan Bilkovič, František Vorlík, Radek Nepraš, Ing. František Gába a Jakub Vlašic.

Volbu a složení nového výboru neuvádím proto, abychom se tímto způsobem zviditelnili, ale měl za úkol odstranit dosavadní setrvačnost, vypracovat nový návštěvní řád, zvýšit zastoupení zahraničních vinařů na vinných trzích a postupně zajistit, aby Valtické vinné trhy měly statutu celostátní výstav vín a velkých vinařských podniků. Tento posledně jmenovaný kol měl zjistit předseda vinných trhů jako člen Ústřední rady Československé vědeckotechnické společnosti v Praze. Splnění tohoto úkolu jsem mohl oznámit při zahájení XX. Valtických vinných trhů v roce 1986. Jakýkoliv jiný výklad není pravdivý.

Pro úplnost ještě nutno dodat, že o výstavu se stejnou náplní a zaměření měla v té době vinařská obec Modra na Slovensku a nedaleké Čejkovice. Závěrem této statě je vhodné alespoň vzpomenout jména předsedů všech výborů vinných trhů. Jsou to: František Brandštetr, Rudolf Halouzka, Ing. Jan Otáhal, Ing. Vilém Komoň, Ing. Josef Kratochvíl a Ing. Antonín Šťastný doposud.

Valtické vinné trhy během své existence vykonaly nesmírný kus zejména na úseku vinařské osvěty. Možno jí i přičíst značný podíl na vysoké úrovni našeho vinařství.

*****

Na počátku každého díla je myšlenka. Zájmové sdružení vinařů města Valtice nazvané Vinaři Valtice 2000 vzniklo z myšlenky tehdejší ředitelky vinařské školy paní Mgr. Těšínské. Našli se lidé, kteří toto myšlenku začali uskutečňovat. Důvodem této iniciativy Vinařské školy byla dlouholetá absence místních výstav vína a malí spolupráce školy s valtickými vinaři. Hlavní náplní společnosti VV 2000 je pořádání místních výstav vína a osvětová činnost mezi drobnými vinaři. Všechny akce společnosti VV 2000 Valtice jsou pořádány ve spolupráci se Střední vinařskou školou.

První výstava, která byla uspořádána, byl Mikulášský košt mladých vín v roce 1998. První místní Valtický košt se pak uskutečnil v roce 1999 v sále Novostavby Vinařské školy. Protože společnost má ve znaku rok 2000, byl tento košt nazván jako Nultý. Prvním koštem v novodobé historii valtického místního vinařství byl nazván až košt v roce 2000.

Všechny valtické košty od této doby jsou uspořádávány vždy první březnovou sobotu. Tento termín je velmi vhodný nejen pro milovníky vína, ale i pro turisty, neboť umožňuje navštívit i další významnou výstavu vína jako jsou Valtické vinné trhy. Pořádání těchto tak významných akcí přivede do města mnoho návštěvníků.

Další košty, které společnost pořádá, jsou Mikulášský košt, který se koná vždy bližší pátek k svátku sv. Mikuláše a Svěcení vína ve Valticích, toto je vždy bližší sobotě k svátku sv. Martina. Mikulášský košt byl původně pořádaný jako košt mladých vín a od roku 2004 jako košt archivních, tříletých starších vín.

Mimo výstavní činnost Společnost VV 2000 pořádá pro místní vinaře školení o ochraně révy vinné a technologii výroby vína, dále školení degustátorů a jiné osvětové a propagační akce.

Od podzimu 2005 jsou všechny akce drobných vinařů konány v nové víceúčelové hale na Střelecké ulici.

Navštívili jsme obě výstavy vína, které v tomto kraji doprovází člověka velmi a velmi dlouho. Někdo říká, že mě víno sem přivezl člověk z Panonie a za císaře Proba, jiný zase, že to byly římské legie, jež měly svůj tábor pod nedalekou Pálavou. Nasvědčují tomu i nedávné vykopávky u obce Pasohlávky. A od té doby má matka vinice pokrývá stráně nad Valticemi. Také od té doby, prací tebe člověka ti poskytuji radost po celý život, od narození až do konce žití. Po staletí mne opěvují básníci, malíři zobrazují chvíle mého vzniku a člověka žijícího ve vinorodém kraji. Vešlo jsem do každodenního tvého zpěvu historek, pohádek ba i legend. Jsem jako člověk, protože i já víno mám své patrony. Jsem jako mladé děvče, o které je nutno se starat po celý rok a nesmí se spustit z očí, aby těšilo svého pána, ale i ostatní milence. Již Hippokrates napsal, že víno je považováno za to nejlepší pro člověka, pokud se podává podle své povahy zdravému i nemocnému.

I Karel Čapek kdysi řekl, že o víně se hovoří " jako o živé bytosti ", ba jako o lidech. Ano, jako člověk jsem mělo různá období, mělo jsem svůj zlatý věk, období úpadku i nových rozmachů, vrcholících v dnešní době. Všude, kde mě člověk vysazuje, mění obraz krajiny ve svůj prospěch. A pak víno má sílu života, jeho pití znamená s ním vztah. Víno může člověk pít i sám, ale víno je mazlivé, chce, aby se o něm mluvilo, víno je nápoj společenský, víno je představitelem mládí a věčného života. Proto jeho číše nikdy neuškodí, ale jako každá lidská činnost má různou hodnotu. I vína jsou různá, tak jako lidé jsou elegantní, voňavá, chudobná i chorá, jsou jako dobrý chléb, či jako starý přítel.

Barokní jízdárna a španělská konírna valtického zámku dostaly nového druha – Vinaři 2000, kde budeme každým rokem svědkem nebývalé slavnosti vína, kde se sejdou jeho milovníci nejen od nás, ale i z ciziny, aby si připili na zdraví, pochvalně se vyjádřili o dobrém, ale i odsoudili i neúspěch.

Dopijme tedy naplněné číše na zdraví těla i duch, abychom se s dobrými pocity vrátili ke každodenní práci a těšili se zase na příští setkání na obou výstavách

Dipl. Ing. Vilém Komoň – Bc. Milan Sedláček