P. Norbertus Adamus BOCCIUS - lékař a botanik

Norbertus Adamus Boccius se narodil 15. 1. 1731 v Temešváru a zemřel 14. 7. 1806 ve Valticích. Studiem matrik se zjistilo, že doposud v literatuře uváděný rok narození 1729 byl nesprávný. Boccius patří bezesporu k největším osobnostem řádu Milosrdných bratří. Svým významem a rozsahem aktivit převyšoval všechny ostatní valtické řádové příslušníky minulé i budoucí. V roce 1749 složil v Praze řeholní slib. Studia medicíny a chirurgie absolvoval ve Vídni, kde získal v roce 1763 diplom ranlékaře. Ve valtickém konventu prožil od roku 1763 plných 43 let.

Image3.jpg (13376 bytes)

Norbertus Adamus Boccius
(15.1.1731-14.7.1806)

Praxi lékaře začal Boccius v r. 1763 v Gorici. V květnu téhož roku již ale přichází do Valtic jako profesor anatomie a chirurgie na medicínsko - chirurgickou školu, která zde při nemocnici Milosrdných bratří byla otevřena v roce 1754. Boccius se brzy stal jejím hlavním tvůrcem a organizátorem a záhy získal pověst vynikajícího botanika a chirurga jak v nemocnici, tak za katedrou. Brzy se o něm začalo mluvit ve vysokých odborných kruzích a získal uznání moudrých mužů a znalců oboru. Od roku 1778 až do své smrti byl jejím stálým ředitelem. Během krátké doby dosáhla škola vysoké odborné úrovně, zejména po roce 1791, kdy po zrušení školy pražské přešla výuka plně do Valtic, jež se staly jedinou medicínsko-chirurgickou školou připravující studenty ke studiu medicíny na vysoké škole v celé provincii.

Na škole se vyučovalo anatomii, nižší chirurgii, botanice, pěstování léčivých rostlin, nauce o obvazech a ošetřování nemocných. Byly zde prováděny také anatomické pitvy. Od roku 1763 měla škola rozsáhlou odbornou knihovnu. Kromě obsáhlých herbářů obsahovala sbírky anatomických preparátů, kostry člověka, různé fyzikální a chemické přístroje, mnoho lihových, ale i sušených patologických preparátů a názorných pomůcek všeho druhu. Z významných osobností na škole působil i Coelestinus Opitz, významný řádový představitel, kněz a lékař. Narodil se v Heřmánkovicích v Čechách. Noviciát absolvoval v Praze, řádový slib složil tamtéž v roce 1833, v roce 1848 se stal magistrem chirurgie, později působil jako operátor v Budapešti a v Praze. Se zájmem sledoval první pokusy s rajským plynem zubního lékaře Horace Wellse i zakladatelů éterové narkózy bostonských lékařů Ch. Jacksona a T. Mortona. Po vlastních pokusech na sobě provedl první operaci v etérové narkóze na území rakousko-uherské monarchie. Doktorem medicíny byl promován na lékařské fakultě ve Vídni. Po odchodu z Valtic nastoupil místo lékaře v konventu v Praze, kde vykonával nejdříve funkci převora a od roku 1859 do své smrti v roce 1866 funkci provinciála. Krátce před tím byl za zásluhy řádu ve válce i za své osobní zásluhy vyznamenán rytířským křížem Františka Josefa. Z dalších řádových lékařů na valtické chirurgické škole byl i Jan z Boha Sobel, dlouholetý vrchní lékař pražské řádové nemocnice, převor a provinciál. Je autorem českého i německého spisu "Dějiny a slavnostní spis rakousko-české řádové provincie Milosrdných bratří" z roku 1892. Pro řádové ošetřovatele napsal německé i české "Prvé pokyny pro vzdělávání ošetřovatelů nemocných". Zemřel jako převor ve Vídni. Kolem roku 1830 začala výuka váznout a byla několikrát na krátkou dobu přerušena. Přes snahy o obnovení výuky v původní podobě byla škola v roce 1854 definitivně zrušena.

Boccius byl i významnou osobností řádovou. Funkci převora vykonával 21 let v sedmi tříletých obdobích. Poprvé to bylo v letech 1766-1769. Pak následovala dvě devítiletá období, prvé v letech 1772-1781, druhé v letech 1797-1806. V intervalu mezi těmito dvěma převorstvími byl v letech 1784-1797 provinciálem. I v této době zůstal ve Valticích a provincii řídil odtud. Byl činný při zakládání šesti konventů.

Celé období více jak čtyřicetiletého Bocciova působení ve Valticích bylo pro konvent i nemocnici dobou hospodářského i odborného rozkvětu, dobou, v níž se valtický konvent dostal na jedno z nejpřednějších míst v provincii.

Všestrannou péči věnoval Boccius zvelebení a povznesení konventu, nemocnice a kostela. Jeho zásluhou byl také dočasně přeložen z Vídně do Valtic v letech 1772 až 1781 řádový noviciát. V roce 1794 dal zrenovovat všechny budovy včetně konventního chrámu. Nemocniční lůžka dostala za Bocciova působení další fundace. Fasse o celkovém jmění kláštera z roku 1798 uvádí, že nemocnice měla v této době celkem 40 lůžek, z toho 24 fundovaných, na nichž se v ročním průměru léčí kolem 800 nemocných. Na jednom lůžku se tedy za rok vystřídalo v průměru 33 pacientů. Každé lůžko bylo ceněno provozovacím nákladem 150 zl. Moudrou a rozvážnou správou Boccius též podstatně zlepšil hospodářský a finanční stav konventu. Projevilo se to jednak uložením značných částek na hotovosti, ale i nákupem polí, luk a založením velké ovocné zahrady, v níž dal zřídit studnu a postavit altány pro rekreační pobyt pacientů.

Mimořádného významu dosáhl Norbert Boccius jako botanik. Založil rozsáhlé zahrady léčivých rostlin nejen u valtického konventu, ale pomáhal je zakládat po celé rakousko-české provincii, kam při vyřizování úředních záležitostí často zajížděl a kde také šířil zájem o vzdělání v tomto oboru. Řádové kroniky dokládají, že lékárníci, Milosrdných bratří zvlášť, se botanice intenzívně věnovali a byli mistři v tomto oboru. Je na místě také připomenout, že pěstování léčivých rostlin znamenalo nemalý finanční přínos pro klášter. Prostředky z prodeje léků, hospodářsko-zemědělské činnosti, různých nadací a darů hradily veškeré náklady na provoz konventu a nemocnice, která lékařské služby poskytovala všem a bez rozdílu společenského postavení zdarma.

Boccius se věnoval také samostatné práci šlechtitelské. 0 hospodářské povznesení Valtic a širokého okolí se zasloužil pěstováním a šlechtěním cizích druhů ovocných dřevin. Při valtickém konventu založil zahradu, kde kromě léčivých rostlin a okrasných květin pěstoval také cizí druhy ovocných stromů. Vybíral si jen ušlechtilé odrůdy a pěstování vybraných a vhodných odrůd pak dále rozšiřoval a propagoval v širokém okolí Valtic, Lednice a Mikulova. Pěstování ovocných stromů rozšířil i mimo konvent. Ve valtických městských hradebních příkopech zakoupil pozemky a založil zde ovocné sady a aleje. O své práci napsal řadu spisů.

Všestrannou pomoc a podporu přitom nacházel u rodiny Liechtensteinů, kde byl považován za rodinného přítele. Zázemí v tomto směru měl jistě i ve statku liechtensteinského panství ve Valticích. Během Bocciova pobytu ve Valticích se vystřídali ve spravování liechtensteinského majetku kníže Václav (1696-1772), jenž panoval v letech 1748-1772. Oslavná báseň, sepsaná u příležitosti 50 let Bocciovy služby v řádu uvádí, že Boccius se svou všestrannou péčí zasloužil o zdraví a vysoký věk knížete Václava. Stejná báseň zmiňuje, že kníže Franz Josef I. (1726 až 1781), panoval v letech 1772-1781, byl Bocciovým dobrým přítelem a Boccius byl nejednou jeho společníkem na cestách do cizích zemí. Také kníže Alois I. (1759-1805) byl Bocciovým vrstevníkem. Jeho nástupem ožily ve Valticích časy Karla Eusebia a v Lednicko-valtickém areálu vyrůstá řada významných staveb.

Boccius tedy neměl problém se sháněním materiálu ke šlechtění. Nezůstal v konventu izolován a sledoval botanické dění ve Vídni, je prokázán jeho přátelský vztah k přednímu vídeňskému vědci N. J. Jacquinovi (1727-1817), který ovlivnil jeho nadšení pro botaniku. Tento lékař nizozemského původu byl horlivým studentem Jussieua a Linného. Na výzvu císaře Františka I. odjel do Indie odkud po čtyřech letech přivezl velké množství nových druhů rostlin pro císařskou zahradu. V roce 1768 byl Jacquin jmenován profesorem botaniky a chemie na univerzitě ve Vídni a jmenován ředitelem císařské zahrady v Schönbrunnu. Byl průkopníkem experimentálních metod v chemii. Zabýval se systematickou botanikou, především exotických rostlin: Byl autorem řady botanických prací z chemie i botaniky a zasloužil se o zavedení dvouslovného Linneova botanického systému v habsburské monarchii.

Herb1 kopie.JPG (19263 bytes)  Herb2 kopie.JPG (18756 bytes)

Ukázka z "Herbarium vivum..."

Výsledkem čtyřicetiletého Bocciova zájmu o rostliny jsou dva obsáhlé herbáře. Z roku 1766 pochází kolekce tří herbářů sušených lisovaných rostlin. Titulní strana každého dílu nese název: "Herbarium vivum vel collektione botaneae facta a F: Norberto Boccius : S: Ord : S : Ioannis de Deo et Conv: Feldspeg: P: T: Priore : : A:MDCCLXVI". Je nejstarším herbářem Moravy a Slezska, jedním z nejstarších herbářů z území České republiky, nejrozsáhlejším a nejucelenějším z nich.

Bocciova kolekce obsahuje 1216 vyšších rostlin. Z prvních dvou svazků kolekce obsahuje každý 205 stran, třetí díl má 122 stran a 46 stran abecedně seřazeného indexu společného pro všechny tři díly. Všechny rostliny jsou označeny latinskými názvy botanického systému před Linneem. Přesná citace autora za jménem rostliny však chybí. Boccius užívá názvy několika autorů. Jedním z autorů byl Carolus Caspar Bauhin (1560-1620), švýcarský botanik a anatom, profesor na univerzitě v Basileji. Kromě planě rostoucích rostlin obsahuje kolekce i rostliny šlechtěné, hlavně okrasné květiny, jejichž šlechtění se Boccius věnoval, ale také rostliny cizokrajné. Velká pozornost je věnována rostlinám léčivým, a to jak planě rostoucím, tak léčivým rostlinám pěstovaným v zahradách.

Herbáře nebo také bylináře sloužily především ke studiu léčivých rostlin budoucím lékárníkům a Bocciův herbář byl jistě také zhotoven za tímto účelem. Přestože jednotlivé položky neobsahují přesnou informaci o místu nálezu a datování je omezeno jen na údaj o autorovi, místu a roku vzniku kolekce, pochází většina planě rostoucích rostlin s velkou pravděpodobností z nejbližšího okolí konventu Valtic, Mikulova a Pálavy. Nasvědčuje tomu i fakt, že část planě rostoucích rostlinných druhů v herbáři obsažených se v okolí Valtic vyskytuje dodnes, ale i skutečnost, že Boccius měl v době vzniku herbáře jen nepatrnou možnost cestovat. Jako převor organizačně zajišťoval chod valtického konventu a plnil řadu povinností spojených s profesí lékaře a profesora anatomie a chirurgie. Také každodenního ošetřování pacientů, které patřilo mezi základní povinnosti milosrdného bratra, nebyl převor ve své funkci zproštěn. Do funkce provinciála, která v sobě zahrnovala řadu pracovních cest po celé provincii, tedy i možnost po celé provincii shromažďovat botanický materiál, byl Boccius zvolen až v roce 1784. Kolekce má velký historický, ale i vědecký význam, neboť je dokladem rostlin vyskytujících se v této oblasti téměř před dvěma a půl stoletími. Herbář tohoto stáří je tedy i výpovědí o stavu soudobého životního prostředí. To si však vyžádá další důkladné studium a posudek odborníků.

Rostliny z Bocciova herbáře jsou v poměrně dobrém stavu, u mnohých je dodnes zachována zeleň listů i barva okvětních plátků. Menší část rostlin se však neubránila zubu času a nese větší či menší stopy poškození. Jednotlivé rostliny jsou lepeny celou plochou na ručním papíře, pravděpodobně jednoduchým škrobovým lepidlem, zpravidla více rostlin na jedné straně. Každá jednotlivá rostlina je výtvarně dokomponována do nádob ve tvaru vázy. Část váz má jednoduchý dekor malovaný akvarelovými barvami, část je zdobena velmi dekorativními výřezy rovněž kolorovaných rytin. Autor těchto miniaturních velmi pěkných dílek není bohužel udán, dá se však předpokládat vztah k malířské rodině Bauerů. Kolekce má i svoji výtvarnou hodnotu. Jednotlivé svazky přibližně 50 cm vysoké a 30 cm široké jsou vázány v kůži a zdobeny kováním.

Liber1 kopie.JPG (21725 bytes) Liber2 kopie.JPG (19008 bytes) Liber3 kopie.JPG (17595 bytes)

Ukázka z "Liber regni vegetabilis ..."

Evropským unikátem je však Bocciovo čtrnáctisvazkové botanické dílo, jehož první díl z roku 1777 nese název "Liber regni vegetabilis retinens plantas ad vivum pictas ab admodum reverendo ac venerabili patce Norberto Boccius ord. S. Joannis de Deo actuali Priori Feldsbergensi collectae et a Josepho, Francisco et Ferdinando Bauer pictae" ("Kniha království zachovaných rostlin z živých namalovaných od důstojného a velebeného otce Norberta Boccia Sv. řádu Sv. Jana z Boha převora valtického sebraná a od Josefa, Františka a Ferdinanda Bauerových namalovaná"). Toto dílo, na kterém pracoval téměř 30 let, se skládá ze 14 svazků o rozměrech 52 x 31 cm svázaných v kožené vazbě. Obsahuje 2700 nádherných akvarelových obrazů rostlin, které vyhotovili bratří Bauerové, rodáci z Valtic. Lhotský ve svém biografickém příspěvku o Ferdinandu Bauerovi mimo jiné píše, že předlohou obrazů květin k Bocciovu "Liber regni vegetabilis" byly Bauerům živé rostliny a Bauerové byli velmi mladí, když začali do Bocciova díla přispívat. Od II. do XIV. svazku má dílo název "Hortus botanicus" ("Zahrada botanická"). Jeho titulní strana má také letopočet 1777, poslední svazek je označen rokem 1804. Letopočet vzniku je kryptogramy udán u všech delších dílů.

Je zřejmé, že dílo bylo inspirováno Bocciovou kolekcí "Herbarium vivum" z roku 1766 a tedy i flórou Valtic a jeho okolí, Pálavy a Mikulova. "Liber regni vegetabilis" má charakter Flóry - encyklopedie, zahrnující všechny Bocciovi známé rostliny, seřazené podle botanického systému. "Liber regni vegetabilis" zaznamenává kvalitativní posun ve vývoji botaniky konce 18. století i autora samého. Posun v kvalitě je představován především přesnou citací autora latinského jména za jménem jednotlivých druhů rostlin. Boccius udává u každé rostliny několik užívaných latinských jmen včetně citace autorů, doplňuje je však již synonymními jmény botanického systému Linnéova, zde označeného zkratkami S.P.L. (Species plantarum Linné). Z autorů před Linnéem je nejčastěji udáván Bauhin, který je také autorem jmen části rostlin v Bocciově "Herbarium vivum" z roku 1766, přestože zde citace autora chybí. Z autorů linnéovských je nejčastěji udáván Jacquin. U většiny druhů jsou doplněny Bocciovou rukou německy psané poznámky. Tou základní je především informace o tom, zda se jedná o léčivou bylinu planě rostoucí nebo pěstovanou v zahradě, dále informace o vegetačním typu rostliny (vodní, slanomilné) a podobně. Dále jsou tu údaje týkající se výrazných botanických vlastností rostliny, vzrůstu, tvaru, barvy listů, přítomnosti chlupů a barvy květů.

Každá strana díla zobrazuje většinou jednu rostlinu, pokud to umožňuje její vzrůst v originální velikosti, zásadně se všemi jejími důležitými částmi, tj. stonek s listy, květem, plody a část s kořenem. Překrásné akvarely zachovávají jemné barevné odstíny živé předlohy, působí neobyčejně věrohodně a výrazně trojrozměrně. Zdůrazňují důležité morfologické znaky jako je čtyřhrannost lodyhy, líc i rub listu, přítomnost chlupů a pod. Zobrazení více rostlin na jedné straně je využíváno většinou u rostlin menšího vzrůstu. Stranou obrazu jsou precizně zachyceny detaily květu, pestík, tyčinky, kalich, květní plátek. U některých rostlin jsou zakresleni i jejich opylovači nebo škůdci.

Jednotlivé svazky jsou vždy uvedeny listem, představujícím většinou krajinu nebo dobový pohled na město. Námětem velké řady těchto obrazů jsou právě Valtice a jejich okolí. Každý svazek obsahuje za úvodním listem list titulní, který zdobí ovál, tvořený spoustou různých druhů květů, uprostřed něhož je vždy informace o názvu díla, autoru a místu vzniku a stručná informace o charakteru rostlin ve svazku zobrazených např. "Flóra exotica". Všechny další strany svazků jsou zobrazením rostlin. První svazek je uveden portrétem Norberta Boccia od Jacoba Waltera. Valtice jsou Ferdinandem Bauerem zvěčněny v úvodu 2. a 3. svazku, na úvodním obrazu 4. svazku od Franze Bauera je klášter Milosrdných bratří. Pátý díl je uveden pohledem na Pálavské kopce, Sedlec s rybníkem Nesytem, rybník Nový s Tichým ostrovem, v pozadí Svatý kopeček s Mikulovem. Autorem obrazu je Ferdinand Bauer.

Ferdinand Bauer se v době před trvalým odchodem do Anglie do Valtic často vracel a učil se krajinomalbě. Úvodní obraz k šestému dílu, rovněž malovaný Ferdinandem, je dobovým pohledem na Valtice. Tento díl si všímá především rostlin okoličnatých. Pro osmý díl namaloval Franz Bauer živoucí obraz rušného valtického náměstí s kašnou, množstvím lidiček a granátníky u vstupní brány do zámku, dokonale zachycující bývalý lesk a atmosféru sídelního města Liechtensteinů. V tomto dílu je pozornost věnovaná vikvotým rostlinám, a to jak planě rostoucím, tak rostlinám užitkovým (hrách, fazole). Devátý díl je věnovaný planě rostoucím brukvovitým rostlinám a pěstované brukvovité zelenině.

Počínaje desátým dílem přispíval do Bocciova díla Jacob Walter. Je podepsán pod úvodními obrazy l0. až 12. dílu, znázorňujícími exotickou krajinu. Tyto tři díly jsou věnovány exotické flóře. Sobel zmiňuje jako malíře tohoto díla ještě řádového bratra Stanislava Figenschuha, který byl Bocciovi přidělen v roce 1798. Převážná většina obrazů však pochází i nadále od Bauerů. Ferdinand Bauer v té době měl za sebou cestu do Turecka a Řecka a byl placeným malířem květin na expedici kolem Austrálie. Také Franz Bauer měl v botanické zahradě v Kew přístup k exotickým rostlinám, jež byly v 18. stol. ve středu zájmu botanických zahrad celé Evropy. Úvodní obraz závěrečného dílu, jenž je pohledem na všech 14 svazků, předurčuje, že se jedná o svazek poslední. Každý jednotlivý svazek je opatřen indexem druhů. Závěrečný svazek pak obsahuje index společný pro všechny díly, ve kterém je použito jen jedno užívané jméno rostlinného druhu, zpravidla Linnéovo s udáním strany a dílu, ve kterém je rostlina zobrazena.

Bocciovo dílo je ve svém pojetí malovaného herbáře rozhodně dílem unikátním nejen v Evropě. Jen těžko se hledají slova, která by bezezbytku vystihla nádheru tohoto díla. Je udivující, s jakou trpělivostí Boccius po 30 let toto dílo tvořil, aniž by porušil jednotnou formu. Je jisté, že bratři Bauerové měli k Bocciovi zcela vyjímečný vztah a roky strávené s Bocciem je ovlivnily na celý život. Svými krásnými obrazy bezpochyby spláceli Bocciovi péči, výchovu a vzdělání, které jim věnoval v mládí. Řízením osudu se jejich nejrozsáhlejší skvostné dílo vrátilo péčí a trpělivostí Boccia do jejich rodiště, přestože se s Bocciem ve Valticích více nesešli.

Je velmi pravděpodobné, že Boccius udržoval se všemi bratry korespondenci, týkající se příspěvků do "Liber regni vegetabilis. . . ". Je možné, že se ještě v budoucnu poodhalí víc z tajemství těchto neobyčejných osobností. Po dokončení daroval Boccius překrásnou čtrnáctisvazkovou "Liber regni vegetabilis. . . " knížeti Aloisu I. Josefovi (1759 -1805), který v roce 1781 převzal vládu ve Valticích po svém otci Franzi Josefu I. Dnes je dílo součástí soukromých sbírek knížecí rodiny z Liechtensteinu a je uloženo v dokonale klimatizované knihovně zámku ve Vaduzu.

Botanické dílo Bocciovo nebylo zapomenuto ani po jeho smrti, ale dalo podnět k budování pozdějších slavných sbírek, tzv. Herbaria viva, o kterých se zmiňuje Vávra a které byly zřízeny ve Valticích a v Lednici. Tyto sbírky rostlinných druhů sloužily především pro vzdělání mladých zemědělských, zahradnických a lesnických odborníků. Již na počátku minulého století byly organizovány odborné semináře, které později v roce 1894 daly vzniknout nejdříve německé, později německo-české Vyšší ovocnářsko-zahradnické škole v Lednici na Moravě (Die Höhere Obst- und Gartenbauschule). Dnes má tato škola dva pokračovatele. Jedním je ve Vídni Höhere Bundeslehr. und Versuchsanstalt für Gartenbau Wien-Schönbrunn. Druhý zůstal v Lednici na Moravě, a to jednak jako střední odborné učiliště a jednak jako Zahradnická fakulta Vysoké školy zemědělské Brno. Založení ovocnicko vinařské školy ve Valticích v roce 1873 má své kořeny dost možná také v Bocciově nadšení pro botaniku.

Norbertus Adamus Boccius zemřel ve Valticích a na tamním městském hřbitově je také pohřben.

Milada RIGASOVA