Ing. Jaroslav Šťastný

Ing Jaroslav Šťastný se narodil 8. února 1926 v Milovicích u Kyjova. Tento vinorodý a zpěvný kraj mu dal do vínku především lásku k vinohradu a k slovácké písničce. Tyto dvě vlastnosti ho provází po celý život. V roce 1942 ukončil základní školu a je přijat na tehdejší dvouletou Státní rolnicko-vinařskou školu v Bzenci. Tuto lásku k vinařství, kterou získal z prostředí, v němž vyrůstal, ještě více rozvíjeli takoví učitelé jako byl profesor Průcha, který do Bzence přichází v roce 1938 z Valtic po zrušení zdejší vinařské školy následkem okupace města Němci. Samozřejmě, že nemalý vliv na odborný růst mladého studenta měl i Ing Menšík, který přišel na bzeneckou školu v roce 1942 z Vinařského družstva ve Bzenci. Možno bez nadsázky tvrdit, že oba učitelé patřili v té době mezi naše největší odborníky ve velmi rychle se rozvíjejícím zemědělském oboru = vinohradnictví  sklepní hospodářství.

V roce 1942 Jaroslav Šťastný úspěšně ukončil bzeneckou školu a o necelý rok později, tedy v červnu 1945, je přijat na Vyšší ovocnářsko-vinařskou a zahradnickou školu v Mělníku. Po velmi úspěšné maturitě pracoval velmi krátce v tehdejších Zemských pokusných vinicích v Mutěnicích, kde získal potřebnou praxi vinohradnickou a zahradnickou. 1.4. 1948 přichází na zemědělskou školu do Valtic, její tehdejší název byl Státní rolnicko-ovocnicko vinařská škola. Tu se potkávají bývalý žák s bývalým učitelem s Ing Menšíkem, který přišel do Valtic v srpnu 1945, nyní ovšem již jako kolegové. V roce 1948 jsem měl i já možnost setkat se s Jaroslavem Šťastným, on jako můj učitel a já jako student prvního ročníku této školy. Pokud si po mnoha letech vzpomínám, tak musím přiznat, že jako začínající učitel měl jisté vystupování a na středoškoláka velmi dobré vědomosti v odborných předmětech.

Nároky učitele odborných škol se neustále zvyšovaly, takže v roce 1953 začíná dálkově studovat Vysokou školu zemědělskou v Brně, zahradnický obor v Lednici, kterou ukončil v roce 1958 a je promován na zemědělského inženýra. Potřebnou pedagogickou kvalifikaci získal studiem pedagogického semináře pro učitele zemědělských a lesnických škol v Bratislavě. Tímto studiem se definitivně rozhodl pro učitelskou dráhu.

Významným rokem pro Ing Šťastného, ale i pro valtickou vinařskou školu byl rok 1964, kdy k 1.1. byl jmenován ředitelem školy. K témuž datu odchází dosavadní ředitel Ing. Menšík, aby převzal ředitelskou funkci na nově zřízené Střední zemědělské technické školev Uherském Hradišti. Jmenování Ing Šťastného na post ředitele dávalo záruku, že řízení školy a školního statku po tak vynikajících ředitelských osobnostech, jako byli Ing Josef Lízler a Ing Josef Menšík, bude ve správných rukách. Následný rozvoj školy a statku to jen potvrdil. Za jeho působení ve funkci ředitele od roku 1964 do roku 1970 došlo k velkému rozšíření školy a školního statku, ale i školního vinného sklepa na Venerii. Jeho zásluhou byla připravena výstavba žákovského internátu a přechod školy na čtyřletou Střední vinařskou školu, která se uskutečnila v roce 1970. Nejen škola, ale i školní statek musely být na takové úrovni, aby si studenti mohli teoretické poznatky ověřit v praxi.

Druhým významným rokem pro Ing Šťastného, ale především pro město Valtice, byl rok 1967, kdy dochází k uskutečnění dávné myšlenky – navázat na vinné trhy z roku 1909. Rok 1967 byl tedy rokem, kdy I. Valtické vinné trhy se staly skutečností a Ing Šťastný patřil mezi zakládající členy výboru. Tito první organizátoři VVT si možná ani neuvědomovali, že jejich čin vstoupí do historie města, Československa a dnes již České republiky, že se stanou pro vinařské podniky a milovníky vína pojmem pro mnoho generací. A možná, že již zde byl položen ten hlavní kámen, že Valtice se staly hlavním městem vína.

Jsou lidé, kteří toho stihnou v životě hodně udělat. Nejen ve svém zaměstnání, kde za práci dostanou svůj plat, ale i mimo ni, takže někdy mate chuť takovému člověku položit otázku, kde na to všechno vlastně bere čas. Takovým je i Ing Šťastný. Kromě každodenních starostí o chod školy a školního statku byl členem redakční rady Vinohradu, předsedou nebo členem mnoha degustačních komisí, místního, okresního nebo celostátního významu. Tak například jen v okrese Břeclav je ročně více jak 30 výstav vína. Byl i publikačně činný. Český zahrádkářský svaz vydal jeho knížku Vinařův rok a jako spoluautor se podíle na učebnici Zpracování hroznů.

Normalizační proces v Československu zasáhl i do jeho života. V roce 1970 byl odvolán z funkce ředitele školy a na dva školní roky přeložen jako učitel na zemědělskou školu do Mikulova. V roce 1972 se opět vrací do Valtic jako řadový učitel odborných předmětů.

V roce 1977 jsem měl možnost setkat se s Ing Šťastným podruhé, již ne jako učitel a žák, ale jako ve výboru SRPŠ (Sdružení rodičů a přátel školy) vinařské školy. Musím přiznat, že během čtyřletého působení v tomto výboru, jsem se mnohému přiučil, protože jsem pracoval ve výrobní sféře, takže o školství jsem toho moc nevěděl. Mohl jsem však posoudit, co se změnilo od roku 1948, kdy jsem byl studentem 1. ročníku. Změnilo se toho hodně. Během svého působení v tomto výboru jsem s naprostou jistotou mohl vypozorovat jedno, že i když Ing Šťastný nebyl již ředitelem školy, měl na škole velký respekt a mimořádný zájem o veškerý život na škole.

Od roku 1980 kromě práce ve výboru SRPŠ se setkáváme při společné práci ve výboru Valtických vinných trhů, kde je předsedou odborné komise, která má rozhodující vliv na úroveň připravovaného ročníku VVT.

V roce 1986 odchází Ing Šťastný na zasloužený odpočinek, ale přesto dál učil na částečný úvazek ještě několik let, takže celých 40 let trvala jeho učitelská dráha.

8.2. 2006 se Ing Šťastný dožil 80. let. Jak říká:“Zlobí mňa jen noha“, ale jinak by si mohl zazpívat jako za mlada, kdy byl mnoho let členem Slováckého krůžku v Kyjově, ale i stárkem.
Tak mu popřejme jménem nekonečné řady jeho bývalých studentů, kam se počítám i já, ale i jeho známých, především hodně zdraví.

  Dipl. Ing Vilém Komoň