Bratři Bauerové

Botanické obrazy bratří Bauerů byly vysoce ceněny jejich současníky a jsou uznávány i moderními autory. Když Goethe, německý literární velikán, uviděl Bauerovy obrazy květin, napsal „ je skutečná radost podívat se na tyto obrazy, protože je vidět přírodu a umění je skryto“. Wilfred Blunt ve svých Art of Botanical  Illustration  (1950) potvrzuje toto ocenění „…poslední dvě století nemohou ukázat malíře kalibru brilantních bratrů (Ferdinand a Franz) a ještě pozdější ukázkový katalog botanických umělců publikovaný Britským muzeem (Natural History) to potvrdil. Ferdinand Bauer tvořil standard umělce kombinovaného s kritickými botanickými pozorováními, které nebyly dosud nikdy srovnány“. Výrazné a trvalé ocenění malíře, který publikoval málo a jehož práce vidělo jen velmi málo lidí.

Otec Lukáš Bauer se narodil v Ehrenbreitsteinu u Koblenze jako syn manželů Antona a Elizabet Bauerových a 17. ledna 1708 byl pokřtěn ve farním kostele St. Pankratius v Niederbergu, pak mizí každá stopa. Není známo, kde vyrostl, jakého se mu dostalo vzdělání ani kdy opustil domov. Jeho další osud je však s jistotou úzce spojen s rodem Liechtensteinů – v roce 1744 je již v písemnictví zaznamenán jako dvorní malíř. Pravděpodobně jej zaměstnal Josef Wenzel z Liechtensteinu, který v letech 1732 – 1745 vládl ve jménu svého nedospělého synovce Johanna Nepomuka Karla z Liechtensteinu (1745 – 1748). Svoji uměleckou tvorbu začal zřejmě za krátké vlády Johanna Nepomuka a plně ji pak rozvinul za jeho nástupce, Josefa Wenzela, významného státníka, diplomata a vojáka tehdejší doby. Lukáš Bauer se posléze stal ředitelem Liechtensteinských galerií ve Vídni, není však jasné, kterou z mnoha galerií řídil.

O jeho vlivu na výzdobu četných zámků je známo velmi málo, více pak víme o malbách – maloval oltářní obrazy – např. zámecká kaple v Rudě (1753),  Hilvany (1755), Břeclavi (1756) a Hofu – Dvorci (1757). Je jisté, že se věnoval i malbě rostlin a zvířat. Vypovídají o tom inventární záznamy Liechtensteinů.

Lukáš Bauer pravděpodobně vedl život „toulavého“ dvorního malíře na cestách za úkoly svého chlebodárce.

28. října 1748 se oženil v Lichtenthalu (dnes část Vídně) s Theresií von Ehrnthal. Toto manželství skončilo velmi brzy smrtí manželky. Krátce nato – 12. října 1730 se oženil znovu. Nevěstou byla devatenáctiletá Terezie Hirschová. Měli nejméně 7 dětí. 28. července 1762, Lukáš Bauer zemřel v pětapadesáti letech svého života ve Feldsbergu (Valticích) nedlouho po smrti syna Carola. To bylo Josefovi teprve šest let, Františkovi čtyři roky a Ferdinandovi jen dva roky. Časná otcova smrt měla určitě velký vliv a zdá se, že musela vývoj dětí trvale ovlivnit. Křest dětí se nekonal v žádném bezvýznamném kostele. Nad křtitelnicí budoucích významných malířů bylo umístěno rozměrné dílo z Rubensovy dílny – Nanebevstoupení Pany Marie. Dvaatřicetiletá vdova, která se už nikdy neprovdala, převzala výchovu svých 6 dětí.

František Bauer (1758 – 1840)František (1758 – 1840), Ferdinand (1760 – 1826) a Josef (1756 – 1831) zdědili po svém otci velký talent a následovali jeho stopy: všichni tři se stali kreslíři a malíři. Kromě Josefa Bauera, je jejich činnost jako rytců a leptačů zanedbatelná. Matka své syny – pravděpodobně již velmi časně – ke kreslení vedla.

Bratři vyrostli ve Valticích, kde brzy získali důkladnou znalost stavby ovoce a zeleniny, vinobraní, senoseče a žní.  Kdy a kde bratři Bauerové začali pracovat pro Bocciuse, který „je k povzbuzování a k přírodě věrným zobrazením…používat hledal“ je rovněž neznámo. Zřejmě pod jeho vedením talentovaní mladí muži začali velké dílo - Codex Liechtenstein. To se stalo již brzy po roce 1770, snad dokonce v konventu Milosrdných bratří, pro jehož knihovnu bylo dílo původně určeno. Exaktní datování tohoto Florilegia je nyní možné přes titulní listy a první list s titulem nese chronogram, jehož řešení udává rok 1776.  Ale v tomto období byly práce na svazku přerušeny, to znamená, že tehdy měl Josef 20, František 18 a Ferdinand Bauer 16 let. V akvarelech je zobrazeno velké množství rostlin; částečně malovali podle přírody, částečně podle předloh, částečně podle exemplářů, které se v blízkém a širším okolí vyskytovaly, částečně podle kultivovaného materiálu z volných územních ploch a ze skleníků ve Valticích, z  Lednice a především z blízké Vídně. Pobyt a práce v konventu zanechala hluboký vliv na všechny bratry, jak plyne z různých dokumentů. Byli velmi houževnatí, trpěliví a pracovití. Mniši se pravděpodobně také postarali o jejich vzdělání – z archiválií vyplývá, že vzdělání bylo vedeno po jiné než školské linii – do školy nechodili. Velké možnosti knihovny konventu byly vynikajícím zdrojem vědomostí. Je téměř jisté, že hovořili česky, byť jejich mateřskou řeči byla němčina, kterou požívali v osobní korespondenci.

Codex Liechtenstein

Zřejmě též díky kontaktům Bocciusovým byli přijati na Akademii umění ve Vídni. Ferdinand Bauer se ve Vídni seznámil s profesorem Nikolausem von Jacquin, který se John Sibthorp, profesor Botaniky, OxfordTitulní stana Flora Graecabratrům stal druhým otcem a patronem. 1785 navštívil Vídeň John Sibthorp, profesor botaniky v Oxfordu a seznámil se s ilustracemi bratří Bauerů. Byl jimi tak nadšen, že nabídl Ferdinandovi účast na výpravě do Osmanské říše. Proto v roce 1786 opustil svoji rodnou zemi a dalších téměř 25 let jezdil po světě s různými botanickými výpravami. Výsledkem cesty do Osmanské říše byla „Flora Graeca“, obrovská práce s 966 kolorovanými ilustracemi, později popsaná Johnem Hookerem jako „největší botanická práce, která se kdy objevila.“ Další významnou výpravou byla účast na expedici sira Bankse do Austrálie. Ferdinand mnoho cestoval, pravděpodobně se jednalo o prvního badatele ze zemí habsburské monarchie, který při službách vědě obeplul celý svět. Po návratu se usadil ve Vídni – Hietzingu v bezprostřední blízkosti zahrad v Schönbrunnu. Zde zemřel 17. března 1826.

Josef se stal ředitelem liechtesteinských galerií ve Vídni (1806) a tak se stal následníkem svého otce. Jako pensionovaný úředník odešel v roce 1833 z Vídně zpět do Valtic, kde neznámo kdy zemřel.

František Bauer byl ve svých třiceti letech přijat za člena Royal Society v Londýně a byl jmenován botanickým malířem krále Jiřího III při Royal Botanical Gardens Kew poblíž Londýna, zde strávil zbytek života a zemřel 11. listopadu 1840.

Z dostupného písemnictví zpracoval Dr. Ota Riebel


Články tomuto blízké:
Lichtensteinský kodex